Pod stínem zla

IV.

1.

***Bradley***

„Rozvažte ho!" Rozkázal Arvion a několik vojáků po mně začalo lézt a trhat pavučiny, kterými jsem byl svázaný. Nebyl to příjemný pocit, ale uklidňoval jsem se myšlenkami, že už se konečně budu moci zase hýbat. Po tom, co mě rozvázali, jsem opatrně slezl ze zad obřího pavouka, který mě vezl celou cestu a následoval jsem průvod pavoučích vojáků až do obrovské, prostorné jeskyně.

Zdi jeskyně byly obalené pavučinami a celou jeskyni osvětloval velký lustr uprostřed. Z hlavní jeskyně vedlo několik dalších menších chodbiček, kterými pavouci chodili sem a tam, a ani si mě nevšimli. Na konci jeskyně byl vzhůru nohama obrácený trůn visící ze stropu, na kterém seděl pavoučí král, jehož smaragdová koruna mu nějakým záhadným způsobem držela na hlavě. Byl stejný, jako na obrázku v té Ariině hře, kterou jsem si prohlížel.

„Kde jste byli tak dlouho?" Pronesl král velice pronikavým rozzlobeným hlasem, až se stěny jeskyně začaly otřásat.

„Ta redonka nám neukázala cestu úplně přesně, chodili jsme sem a tam asi osmkrát, než jsme to místo dopadu našli".

„Nuže dobrá. A kdopak je tenhle člověk, kterého jste mi sem přivedli".

„Našli jsme ho tam, seděl na pařezu vedle té lodi. Chtěli bychom ho vyslechnout, ale pro výslech by tu bylo dobré mýt i tu redonku".

„V tom případě mám pro tebe dobrou zprávu, Arvione. Tu redonku našel jeden z našich vojáků v bezvědomí uprostřed džungle. Když jí sem přinesl, zjistili jsme, že byla pokousána Folutem. Asi si myslel, že už je mrtvá a nechal jí být. Měla veliké štěstí".

„Foluta v džungli jen tak nepotkáte pane".

„To je právě to, k čemu se teď chci dostat Arvione. Ta redonka měla v kapse Ali-Čakin šém."

„Ona ho ukradla z Ali-Čakina chrámu"?

„Vypadá to tak. Zajímá mě, co na to řekne, až se probudí".

Najednou král upřel pohled na mě a začal mě jím probodávat.

„A tebe se ještě jednou ptám: Jaké jsou vaše úmysly"?!

Nevěděl jsem, co říct, nic jsem nechápal a tak jsem jenom mlčel, mezitím co jsem s králem udržoval oční kontakt.

„Tak ty mlčíš? Dobře, nemůžeme nic riskovat. Odveďte ho do cely, zamkněte ho a potom počkáme, co na to řekne ta redonka".

Pavouci mě obklíčili ze všech stran a zavedli mě až k malé cele, do které mě strčili a zamkli. Celu osvětlovala málá louč na zdi a toaleta za rohem, ale mimo toho v cele nebylo nic, kromě pavučin a kamenů. Měl jsem tedy dost času na to zapřemýšlet, co se vlastně vůbec stalo. „Ali-Čakin šém, chrám, folut, Aria v bezvědomí". opakoval jsem si to stále dokola, ale nemohl jsem na nic přijít. Nedávalo mi to žádný smysl. Věděl jsem, že folut je nějaká nebezpečná příšera (Čemuž jsem vděčil opět té Ariině hře), Ale Ali-Čakin šém, ať je to co je to, mi navozoval spoustu otázek. Proč by to Aria kradla? A jakou souvislost to má s tím folutím útokem na ni.

2.

***Aria***

Probudila jsem se na studené zemi s očima upřenýma na pavučinami pokrytý strop jeskyně. „Už jste vzhůru?" ozval se jakýsi hlas zprava. Otočila jsem se směrem k místu, odkud byl hlas slyšet a spatřila jsem velkého pavouka. Zeptala jsem se co se děje a proč jsem celá obvázaná pavučinami. Nic jsem si nepamatovala. „Jeden náš voják vás našel zraněnou v bezvědomí uprostřed džungle". V ten moment mi všechny vzpomínky naskočily do hlavy.