Pod stínem zla

IX.

1.

***Aria***

Probudila jsem se za zpěvu ptáků pod modrým nebem, na kterém nebyl ani mráček. Cítila jsem, že se mi moje energie začíná vracet, a tak jsem se pomalu zvedla. 

Byla jsem asi šedesát metrů pod zemí a tak jsem jenom doufala, že mě někdo přijde zachránit. Bylo by dobré, pokud by ten někdo přišel brzy, vzhledem k tomu, že jsem byla příšerně hladová.

Přecházela jsem z jedné strany místnosti na druhou a přemýšlela o událostech ze včerejška. O pavoučici Kassandře jsem už ve svém životě někdy slyšela. Byla jsem přesvědčená, že se objevila v nějaké staré pověsti, o které jsme se učili ve škole. 

Najednou někdo začal volat moje jméno. Poznala jsem, že to byl Egma a podívala se nahoru. Viděla jsem jeho hlavu, když se nakláněl do jámy. Bála jsem se, aby nepřepadl, protože jsem mu po incidentu s nefunkčním plánem mise moc nevěřila.

„Spustím ti tam dolů provazový žebřík!" Vysvětlil mi.

Neměla jsem z toho radost, neboť provazové žebříky mi nepřipadaly jako zvláště bezpečná věc. Fakt, že jsem měla robotickou dolní končetinu tomu moc nepřidával.

Nějakou dobu jsem se odhodlávala na ten žebřík vůbec stoupnout, nakonec jsem ale bez újmy na zdraví vylezla až nahoru, i když jsem se celá třásla. Představa, že bych sletěla dolů se mi vůbec nelíbila.

Egma mě pozdravil a začal se mě vyptávat, co se stalo. Všechno jsem mu důkladně a dopodrobna vysvětlovala, a on zaujatě poslouchal. Když jsem se dostala k části s Kassandrou, Egma ztuhl a vyděsil se. Myslel si přesně to, co já. Přikázal mi ať zajdu do místní knihovny a najdu nějaký spis, kde se o té pavoučici píše. Kývla jsem a vypravila se směrem k Alverhornské knihovně.

2.

Při příchodu mě přivítala sympaticky vypadající redonská knihovnice. Měla na sobě světle hnědý kabát a na očích nasazeny velké kulaté brýle. 

Zeptala jsem se jí, zdali nemá nějakou sbírku kebrisských pověstí. Přikývla a podala mi velice tlustou knihu v zeleném obalu, na kterém bylo napsáno: „Velká kniha starých pověstí kebrisských".

Posadila jsem se a začala hledat to, co jsem měla za úkol najít. Po několika vteřinách listování jsem na to narazila a začala číst.

3.

Pověst o Kassandře

Když 864. rok nastal, Tudores II. zvolen byl králem říše pavoučí. Lidé rádi císaře měli, nikdy si nestěžovali. Král milý byl a chápavý a moudrý, nikdo lépe vládnouti nemohl. 

Král důstojnici měl, Kassandru. Její činy hrdinské mezí neznaly, každého nepřítele skoliti dokázala, každé spiknutí odhalila. Před důstojnicí každý se klaněl. 

Ali-Čak činy její zalíbily se, a tak povolala ji před oltář svůj. 

„Kassandro, tvé skutky odměnu zaslouží." Pronesla bohyně.

„Já předati ti schopnosti nadpozemské. Polobohem staniž se!"

Celá země chvěla se, jak důstojnice energii  boží načerpávala.

„Nechť poslouží ti kouzla a nesmrtelnost dobře, Kassandro. Nechť využiješ je ke konání skutků dobrých."

Ali-Čak tušiti nemohla, že spikne se Kassandra proti zemi své, jak pomátne se z moci své. Důstojnice zemi svoji terorizovati začala, město Frovijor ze zemí srovnala. 

Ali-Čak velkou chybu svou sobě vyčítala. Zastaviti snažila se řádění Kassandřino, ale její moc tyto meze nepřesahovala.

Kassandra obdivovatele své přesto měla a v dolech pod Alverhornem, které vyhladila, oltář vytvořila. Tam scházela se po nocích důstojnice a spojenci její. V oltáři svém chvály a uznání dostalo se jí za činy její hrůzné.

Jednoho dne setkání zrádcovské uskutečnilo se v oltáři. Ali-Čak jako příležitost to setkání viděla, a vchod i východ do dolů zasypala, a Kassandru i spojence její uvěznila. 

A tak praví legenda, že Kassandra v těch dolech zasypaných stále na osvobození své čeká.

4.

***Aria***

Když jsem tu pověst dočetla, ztuhla mi krev v žilách. Všechno to totiž dávalo smysl. Znamenalo to tedy, že jsem probudila šílenou starověkou teroristku? Nechtěla jsem tomu uvěřit. Čekala jsem, že když se připojím k Elionu, budu konat dobro. Zatím jsem ale napáchala víc škody než užitku.

Zvedla jsem se ze židle, rozloučila se s knihovnicí a odešla jsem zpátky na základnu, abych Egmovi řekla, co jsem zjistila.

Když jsem Egmovi všechno vysvětlila, snažil se mě uklidnit. Řekl mi, že si o Kassandře promluví ještě s Arvionem, že ten o tom jistě bude vědět víc, a najdeme způsob, jak ji zastavit předtím, než se stane něco špatného. 

Přece jenom ale přiznal, že bude lepší, když mě na žádné mise momentálně posílat nebude, a raději počká, až projdu celým Elionským výcvikem.