Páteční káva o osmé [ff. M.K]

Prolog

Každý máme nějaký životní problémy se kterýma se občas nelze vyrovnat. Jsou to ty nejtěžší časy v našich životech, ale pomalu a jistě je překonáváme.

Někomu to, ale bohužel trvá déle. Třeba i několik let. Možná proto ta dívka chodila do kavárny, kde svojí mamku vyděla naposled. Sedávala u stejného stolu, každý pátek ve stejnou dobu, co tam seděla s ní.

Bylo to její nejsložitější období ze kterého ji nikdo nemohl dostat. Ale stejně se pak objevil člověk, který to alespoň o kousek posunul a dívka byla o trochu šťastnější. Život měl pro ni konečně smysl.