Páteční káva o osmé [ff. M.K]

15.pátek

,,Přemýšlela jsem o tom Kauly," zašeptala dívka, když seděli jako v kavárně, jako každý pátek.

,,O čem?" Zeptal se Kauly, trochu nechápavě.

,,O tý Americe, změnil si mi život a udělal ho lepší, ale nemůžu to tady opustit. Mám složitý příběh a dokud si ho nevyřeším, nemůžu to tu opustit."

,,Kdyby jsi mi ten přiběh řekla, mohl bych ti pomoc ho vyřešit."

,,To si musím vyřešit sama Kauly, do mé minulosti ti nic není," zařvala trochu hlasitěji než chtěla.

,,Jsem tvůj přítel Áďo, přestaň být paličatá a prostě řekni co se stalo. Dost dobře víš, že to u mě bude v bezpečí a třeba ti dokážu pomoct." Řekl Kauly potichu a trochu pomalu, aby dívku uklidnil.

,,Já prostě nemůžu Kauly, je to moc osobní a pro můj život důležitý. Ještě není ten správný čas na to aby si to zjistil."

,,Áďo scházíme se tu už patnáct pátků. Spolu už jsme měsíc a stejně mi nevěříš, jak si pak tedy můžu být jistej, že mě opravdu miluješ?"

,,Jak něco takového můžeš říct? Já už nežiju pro nic jiného, než pro tebe Kauly. To, že tu semnou sedíš každý pátek pro mě znamená tak moc, že ti to nikdy nedokážu oplatit."

,,Tak mi to oplať tím, že mi řekneš ten příběh."

,,To nemůžu Kauly, změnilo by to tvůj pohled na mě." Naznala Áďa.

,,A co když ne?" Naznal.

,,Proč to chceš tak moc vědět," zeptala se.

,,Protože je to kus tebe. Ty víš o mě všechno, protože jsem všude, ale já o tobě nevím vůbec nic. Frustruje mě to Áďo a to hrozně moc. Už nevím jak tě přesvědčit abys mi věřila. To pravidlo s tím nesledováním na sociálních sítích byla volovina." Řekl Kauly už taktéž trochu naštvaný.

,,Fajn, tak to pravidlo zrušíme," usmála se Áďa.

,,To jako vážně?" Řekl Kauly dost překvapeně.

,,Ano, ale nezapomeň, že na internetu je vše zkreslený. Když tě tu už neuvidím, nebudu se zlobit, protože přes ten příběh se nepřeneseš jako všichni," naznala dívka a po tváři ji tekly slzy.

,,To usoudim snad já," odpověděl Kauly a něco zběsile ťukal do mobilu. Po chvilce mobil odhodil, ruce si dal za hlavu a opřel se o opěradlo židle. ,,Nemá to cenu."

,,A to jako proč?" Zeptala se Áďa.

,,Když mi to neřekneš sama, není důvod to hledat. Chci to slyšet od tebe." Usmál se. ,,A hlavně neznám tvoje přijmení," dodal a zasmál se ještě víc.

Áďa ho pohladila po jeho strništi a usmála se na něj.

,,Příští týden, ti ten příběh povím a to ti slibuju." Naznala a zvedla se ze židle. ,,Odpusť mi mé chování, ale mám tě opravdu moc ráda, Kauly." Řekla a dopila ve stoje kávu. Poté se ještě otočila a usmála se. ,,Jo a jen tak mimochodem, pokračuje to Drahotová."

Kauly se usmál a něco naťukal do mobilu. Áďa si myslela, že už to hledá, ale místo toho ji přišla SMSka.

,,Miluju tě Áďo, ani nevíš jak moc. Už teď mi chybíš❤"

Áďa se nad tím pousmála, schovala mobil do kapsy a pokračovala v cestě.