Páteční káva o osmé [ff. M.K]

11.pátek

,,Musím ti něco říct," řekl Kauly hned co si dívka přisedla ke stolu.

,,Nic slyšet nechci," naznala Áďa a podívala se na chlapce, který ji zase pozoroval.

,,Ale je to důležitý, už to v sobě držet nemůžu. Hrozně mě to zžírá," naznal chlapec a svím prosebným pohledem se ji podíval do očí.

,,Nechci si ty pátky pokazit, jenom proto, že z tebe vyleze nějaká ptákovina Kauly," usmála se.

,,Tak když ze mě ta ptákovina vyleze tak můžeme dělat, že se to nestalo jako vždy," usmál se, ale dívka ten návrh hned vyhnala z hlavy.

,,To by jsme mohli, ale né vždy to bude fungovat. Toto je jen taková zástěrka, ale oba víme, že by nás to stejně dohánělo k šílenství," naznala a upila trochu kávy z hrníčku.

,,Zajímalo by mě čeho se pořád tak bojíš Áďo. Nemáš se čeho bát, já tě mám rád ať už si jaká koliv. Prostě nemůžeš se bát všeho co kluk řekne a utápět se v minulosti," řekl trochu naštvaným hlasem a podíval se na dívce do vyjukaných očí. ,,Tím co ti řeknu nemám co zkazit, jde jen o zamyšlení." Naznal a mile se na ní usmál.

Áďa ho pozorovala a sledovala jeho rysi. Sledovala ty rty, který se hýbali když mluvil. Tolik si ho přála políbit, ale nemohla, protože by pak ztratila tu nejdůležitější osobu. Kauly mezi tím čekal co z dívky vypadne, ale když nic nenamítala položil tu otázku.

,,Víš proč jsou malé děti, lepší než my mladiství nebo dospělí?" Zeptal se chlapec.

,,Nemám tušení." Odpověděla dívka a sklopila hlavu.

,,Protože malé děti se nevzdávají. Počínaje od prvního slova nebo krůčku. Když se jim to nepovede tak to zkusí znovu a toho se my starší bojíme." Vysvětlil chlapec a dívka zvedla hlavu. Podívala se mu do očí.

,,Co mi tím chceš naznačit?"

,,Vůbec nic," naznačil chlapec. ,,Jenom si ti snažim vysvětlit, proč jsou děti rozumější. Když spadnou tak se zvednou. Když řeknou nějaké slovo špatně, tak ho zkoušejí tak dlouho dokud ho neřeknou správně. Když nedostanou člověka kterého chtějí tak to zkoušejí znovu." Napil se ze svého šálku a koukl se na dívku, která seděla naproti němu a usmívala se. ,,Nám někdo zlomí srdce a hned nechceme vztah ani vidět, místo toho aby jsme se to snažili překonat s někym jiným. Jenom to je náš největší problém a měli by jsme si ho záčít uvědomovat."

Jen co Kauly dokončil svůj "proslov" začal se k dívce pomalu naklánět. Áďa na něj jen vyjeveně koukala. Když už ji zbývala jen malá mezírka se Áďa zahleděla do těch modrých kukadel a udělala něco co chtěla udělat už od prvního pátku. Zrušila tu mezeru a dlouze ho políbila. Když se od sebe odtáhli usmívali se a zrychleně dýchali.

,,Mám tě více než ráda Kauly, ale oba víme, že toto nemůžemem," zašeptala Áďa se stálím úsměvem.

,,Je jen na nás co můžeme a co ne," naznal chlapec a znova si k sobě přitáhl dívku do dlouhého polibku.