Páteční káva o osmé [ff. M.K]

17.pátek

,,Co si dneska dáš?" Zeptala se dívka, když Kauly konečně dorazil.

,,Dneska si vezmeme kávu sebou. Uděláme si výlet, něco jsem si pro tebe připravil," usmál se a na baru objednal 2.kávy.

,,Jakej výlet?" Zeptala se Áďa nechápavě.

,,Uvidíš, ale teď už pojď nebo to nestihneme." Naznal, chytil dívku za ruku a vytáhl ji ven z kavárny.

Nasedli do auta, který stálo u krajnice a pomalu vyjeli.

,,Kauly mám strach doufám, že mě nechceš někde zabít a zakopat," naznala a Kauly prudce zabrzdil.

,,Jsi pitomá?" Podíval se na ní s úsměvem. ,,Nic takového Áďo, prostě jsem ti  chtěl nějak pomoc."

,,A řekneš mi alespoň o co jde?" Zeptala se.

,,Je to překvapení," usmál se a dál se věnoval cestě.

Áďa přidala hlasitost na rádiu a koukala z okna. První pátek, který nestrávila v kavárně, místo toho byla na cestě s klukem, kterého nadevše milovala. Po chvilce usla a odebrala se do říše snů.

Probudil ji až Kauly, který ji pohladil po rameni.

,,Áďo vstávej, už jsme tady," naznal a Áďa jen otevřela oči. Rozhlédla se po okolí a zkontrolovala hodinky. Bylo půl jedenáctý.

,,Co děláme v půl 11 večer v Ústí nad Labem?" Zeptala se nechápavě.

,,Chtěla si najít hrob své mámy a já ho našel, spojil jsem se s tvojí babičkou, kterou jsi od té doby neviděla, protože jsi se bála. Tvoje babička mi řekla, kde ten hrob je a tak jsme tady." Odpověděl Kauly a Áďa ho objala.

,,Proč si to pro mě udělal?"

,,Abys konečně pochopila, že tě miluju," usmál se, chytil ji za ruku a otevřel hřbitovní vrata.

Kauly ji vedl různýma uličkama a nakonec zastavil a zadíval se nakonec uličky, kde stála postava oblečená v černém.

,,Tam jak stojí ta postava je hrob tvé maminky Áďo, ja počkám tady aby jsi s ní byla chvíli sama."

Áďa se vydala tím směrem a když se přibližila, postava se na ní podívala. Díky měsíčním paprskům Áďa poznala svou babičku. Rozeběhla se k ní a skočila ji do náruče. Babička ji celou opusinkovala a když se uklidnili, Áďa se zadívala na hrob, před kterým stály.

,,Jsi celá ona, víš to?" Zeptala se jí babička.

,,Ano, říkají mi to lidi z ulice," naznala dívka, ruku položila na hrob a podívala se na nebe. Její babička ji opustila a pomalu došla ke Kaulymu, který stál na začátku uličky.

,,Má jí toto tolik co vyprávět," usmála se, když se zastavila.

,,To teda má," usmál se Kauly a podíval se na dívku, která tam bezhybně stála.

,,Moc mě to mrzí maminko ani nevíš jak moc. Prosím jestli mi to někdy odpustíš dej mi znamení." Řekla Áďa a slzy se jí z očí draly ven. Znova se podívala na oblohu, kde z ničeho nic začali padat hvězdy. ,,Děkuji moc mami," usmála se. ,,Od teď sem budu chodit častěji, miluju tě." Naznala a odešla opustila hrob.

Zastavila se až na konci uličky kde na ni čekal Kauly s babičkou. Hned je objala.

,,Odpustila mi i po těch letech," naznala Áďa s úsměvem.

,,To je dobře lásko," naznal Kauly a políbil ji. ,,A teď budu doufat, že nepospícháš domů, protože s babičkou si máš taky co říct," usmál se.

,,Nepospíchám, dneska mi došlo, že musím trávit čas s lidma, který pro mě moc znamenají," odpověděla, chytla Kaulyho za ruku a spolu opustili hřibitov.