Páteční káva o osmé [ff. M.K]

18.pátek

,,Chtěla bych ti ještě jednou moc poděkovat za ten minulý pátek Kauly. Hrozně moc to pro mě znamenalo," zařvala dívka, hned co došla ke stolu.

,,To je v pohodě," usmál se, ale nejednou zvážněl. ,,Jen jak je to s tou Amerikou? Jak ses rozhodla?" Zeptal se.

,,Už mě tu krom školy nic nedrží, všechno jsem si zvládla vyřešit, díky tobě Kauly. Studovat můžu i v Americe, hrozně moc ráda s tebou pojedu." Odpověděla dívka.

,,Vážně?" Vykulil Kauly oči.

,,Ano, půjdu s tebou i na kraj světa."

,,Jsi vážně úžasná, ani si tě nezasloužím," naznal a naklonil se k ní pro polibek, který mu Áďa s radostí dala.

,,Tak kdy je odlet?" Zeptala se a podívala se na Kaulyho který se zamyslel.

,,Nevím jak to vezmeš, ale už příští pátek. Než začneš šílet, tak jsem všechno zařídil a máš tam zařízenou i školu," naznal a na Áďu se usmál.

Áďa začala silně přemýšlet. Nikomu by taky nechyběla, tedy jenom své babičce, ale ta už je se situací už seznámena. Nevěděla co dělat, ale musela se posunout dál a jediný kdo jí k tomu mohl dopomoct byl on.

,,Jsi v pořádku?" Luskl ji Kauly prstem před obličejem.

,,Jo jsem, jenom jsem přemýšlela," usmála se a podívala se na něj. Kauly ji stiskl ruku.

,,Nad čím?" Zeptal se a zvedl jedno obočí.

,,Nad tím vším," usmála se. ,,Ale do Ameriky se už moc těším."

,,Tak to jsem rád."

,,Ale je ti doufám jasný, že mi v Americe musíš najít novou kavárnu na páteční kafe." Zasmála se.

,,To určitě, pak by sis tam našla někoho jiného a já bych zůstal na ocet."

,,Ty jseš blbej Martine," naznala a zakroutila hlavou.

,,No co?"

,,Když už jsi mi tak krásně spadl do náruče tak tě z ní už nikdy nevyndám."

,,Tak to jsem rád, moc tě miluju, ty moje zlatíčko," zamumlal a políbil ji.

,,Je ti doufám jasný, že ses tímto upsal ďáblu." Zeptala se nad čímž Kauly jen zakýval hlavou.

Povídali si ještě hrozně dlouho, ale nakonec museli kavárnu opustit.

,,Takže v pátek na letišti?" Zeptal se Kauly, když se před kavárnou loučili.

Áďa už chtěla kladně odpovědět, ale zadívala se na kavárnu a v hlavě se jí začali honit další myšlenky.

,,Nemůžu odjet Kauly, moc se omlouvám," zašeptala a rychlou chůzí se vydala pryč.  Milovala ho tak moc, že se ani nemohla podívat do jeho očí. Nechtěla vidět to jak moc ho zklamala a zradila, když on pro ní toho tolik udělal.

Moc moc moc moc moc se omlouvám za ten konec, ale aby příběh vyšel podle plánů musela jsem to tak ukončit..