Páteční káva o osmé [ff. M.K]

Epilog

Áďa si to kráčela do kavárny, kterou zrovna nově otevírali. Už když přicházela byla kavárna téměř prázdná, proto vlezla dovnitř a zamířila si to ke stolu kde sedávala pořád.

Když procházela okolo baru pozdravila Lucku a zamířila si to uličkou dál kde se zastavila u svého stolu, kde už zase někdo seděl.

Když chlapec zvedl hlavu tak dívka zůstala stát s otevřenou pusou a bedlivě chlapce pozorovala.

,,Posadíš se a nebo na mě budeš čumět s otevřenou pusou," zasmál se tak, že vycenil své bílé zuby.

Áďa neodpověděla. Pouze z rameme sundala svůj batoh a posadila se na jednu z volných židlí. Objednala si svoje oblíbené latté a hned co ho donesli se napila.

,,Tvé jméno," usmál se chlapec, když se na něj Áďa podívala.

,,Adéla," naznala a chlapec si stoupl.

,,Ahoj Áďo, já jsem Martin," naznal a pousmál se.

,,Já vím," naznala a z rychlím zvednutím opustila kavárnu.

xxx

Tento příběh byl psaný kvůli mé kamarádce, která si něčím podobným prošla a dohnalo ji to až k sebevraždě.

Byla hrozně moc osamělá a jediný co jí drželo při životě byl čaj v jedné kavárně. Byla tak sama až si vytvořila člověka, který byl pro ni dokonalím a scházela se s ním pořád.

Když se pak jednou dozvěděla pravdu skončila na psychiatrii a nakonec ji vyléčenou pustili, ale když se po nějaké době objevil v kavárně chlapec se stejným jménem a byl i tomu smyšlenýmu docela podobný neunesla to a skočila pod vlak.

Je to 7.let starý příběh, který jsem musela po těch letech zveřejnit.

Moc vás prosím, když uvidíte někoho kdo má smyšleného přítele, tak se jim nesmějte. Nevíte co se jim honí v hlavě a jak to může dopadnout.

Toto je konečná vzpomínka pro tebe, navždy budeš v mém srdci. ❤