Páteční káva o osmé [ff. M.K]

5.pátek

,,Tak co to bude dnes?" Zeptala se číšnice chlapce, který seděl u stolu sám.

,,Rozmyslím se." Naznal a dál zkoumal nápojový lístek.

,,Tak až mě budete potřebovat, tak mávněte." Usmála se a pomalu odcházele od stolu.

,,Vlastně něco bych potřeboval," naznal a lehce se usmál. ,,Potřeboval bych něco zjistit o té dívce co tu semnou vysedává."

,,Tak to bohužel. Pracuji tu teprve půl roku, jediný co vím je, že pije karamelové latté a nebo jahodový čaj se smetanou. A taky to, že sem chodí každy pátek a sedí jen u tohoto stolu," usmála se.

,,Tak to víme oba to stejné," povzdychl si.

,,Když na to půjdete od kraje a pomalu tak se to dozvíte. Jste první kluk, kterého nechala sedět u stejného stolu ve stejnou dobu co tu sedává ona," řekla. ,,Máte na to dobře našlápnuto," naznala a od stolu odstoupila pryč, protože se do kavárny vřítila Áďa.

,,Už máš objednáno?" Zeptala se jen co se posadila. Kauly jí se zájmem pozoroval. Nemohl spustit oči z jejích rozcuchaných kudrlin, když si sundala čepici. Toho roztomilého úsměvu, když ho zpatřila. Ale hlavně z těch smutných čokoládovích očí.
,,Poslouchaš mě?" Zamavala mu dívka rukou před obličejem.

,,Promiň, vlastně ne. Co jsi říkala?" Usmál se.

,,Ptala jsem se jestli už máš objednáno." Zasmála se.

,,Ne ještě jsem to nestihl," naznal, ale to už se k nim řítila číšnice se šálkama.

,,Na účet podniku 2x karamelové latté," zazubila se a hned odběhla pryč.

,,Co to bylo?" Zeptala se Áďa a hodila po Kaulym pohled.

,,Nemám tušení," zasmál se a lžičkou začal vybírat pěnu.

Zase neměli slova. Seděli naproti sobě, koukali po sobě a nikdo nic neřekl. Pro Áďu to byla ta nejkrásnější chvíle, bohužel pro Kaulyho byla tato chvíle divná. Kauly už se nadechoval, že něco řekne, ale divka ho zarazila.

,,Ještě než něco řekneš, nemohli by jsme pro dnešek zrušit otázky a jakoukoliv řeč a užívat si to ticho? Dneska nemám na jakoukoliv řeč náladu, ale jsem horzně ráda, že to tu můžu stravit s tebou."

,,Příští týden už budou otázky?" Zeptal se.

,,Budou, mám taky spousty otázek, ale mám strach, že čím více o sobě budem vědět, tak tím méně ty chvíle co tu travíme budou zajímavé. Teď jsem ti nahrála asi na spoustu otázek." Naznala s mírným úsměvem a podívala se do jeho modrých očí.

,,To máš pravdu, nahrála, ale jestli si chceš dnes užívat tu chvíli jinak, budu to respektovat." Usmál se, opřel se o židli a dívku jen pozoroval.

Oba věděli, že je to k sobě táhne i přes to, že o sobě vědi tak málo.