Páteční káva o osmé [ff. M.K]

19.pátek

!!!Přečíst info na konci!!
Díky moc🖤❤

Dívka se probudila ze svích myšlenek, když seděla u svého stolu a pila karamelové latté.

,,Áďo vezmeš si taky letáček?" Zeptala se jí číšnice Lucka, když procházela okolo ní.

Dívka si ho vzala a začala si ho prohlížet. Nějak ji nezaujal dokud neviděla datum a nápis pod ním. Zvedla se ze židla a vydala se k baru, kde ho s prásknutím položila.

,,To snad nemyslíte vážně ne? Nemůžete tuto kavárnu zavřít. Vždyť je to nejlepší kavárna v Pardubicích." Začala na Lucku řvát tak moc, že se celá kavárna otáčela.

,,Áďo uklidni se. Ta kavárna se zavírá, protože se zde bude provádět rekonstrukce. Já za to nemůžu," řekla a zvedla ruce v obrané gesto.

,,Já vím, že ne," povzdychla si Áďa a opřela se o barovou židli. ,,Ale ta kavárna pro mě hrozně moc znamená, ztratila jsem tu mámu a nedávno objevila nového člověka.

,,Vážně koho?" Zeptala se Lucka s nadšením.

,,No přeci ten jak jsem tu s ním posledních 18.pátků seděla," usmála se Áďa nad vzpomínkou na Kaulyho.

,,Nejsi nemocná?" Zeptala se a sáhla ji na čelo.

,,Nejsem," odsekla a sundala jeji ruku ze svého čela. ,,Proč bych měla být?"

,,Protože těch 18.pátků jsi tady vysedávala sama a byla jsi úplně mimo," naznala a podala ji sklenici vody.

,,Nic nevíš," naznala a z kapsy vytáhla mobil a něco v něm začala hledat. ,,To není možný," zamumlala a mobil odhodila na bar.

,,Co se děje" Zeptala se Lucka a šla se posadit vedle ní.

,,18.pátků jsem tu seděla s klukem, který dnes odletěl do Ameriky a není po tom ani stopa," naznala a Lucka ji konejšivě pohladila po zádech.

,,Áďo," povzdychla si. ,,Všech 18.pátků jsi tu vážně seděla sama a byla zabraná do svích myšlenek. Nemyslíš si, že sis vytvořila nějakýho smyšlenýho kamaráda, když jsi sama? Protože jestli ano tak jsi zralá na psychiatrii, protože by to nebylo poprvé a to přeci víš.

,,Hele jsem v pohodě Luci, prostě se mi to asi jen zdálo," naznala dívka a opustila kavárnu.

Když vylezla ven, posadila se na nejbližší lavičku a své slzy nechala  téct po tváři. Absolutně nechápala jak se něco takového mohlo stát a proč zrovna jí. Proč zrovna ona.

Když už bylo dost pozdě, zvedla se z lavičky a pomalu odkráčela domu, kde celý svůj přiběh sepsala do svého deníčku, který následně strčila pod polštář.

Podívala se do skříně kde byl pověšený na ramínku červený dres. Prohlédla si ho a hned se usmála. Byl to posledni dárek, který dostala od svého otce.

Když už měla všeho přemýšlení dost, odebrala se do koupelny, kde horkou vodou smyla úplně vše co jí tížilo. Nakonec se odebrala do říše nádherných snů.

xxx

Omlouvám se, že díl je až teď, ale bohužel mě někdo nahlásil a chvíli trvalo tento účet vybojovat zpět 🙈

Jinak toto byl poslední pátek a zítra už bude jen epilog a vysvětlení proč to skončilo tak jak to skončilo a proč tento příběh vlastně vznikl.