Troublemaker

Kapitola 8. - Jungkook

"Jsi mě ve spaní znásilnil nebo proč jsem skoro nahý?" křikl po mě Yoongi a v jeho očích byla vidět zoufalost.

Dost se mě dotklo, že si myslí že jsem takový. Tohle bych nikdy neudělal.

„Jen jsem nechtěl, abys spal v jeansech. Tak promiň, že se starám!" zavrčel jsem na něj a zvedl se z postele.

Hodil jsem na sebe nějaké oblečení, telefon dal do kapsy a seběhl ze schodů. Slyšel jsem Yoongiho jak za mnou něco křičí, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Obul jsem si tenisky, popadl klíče a s hlasitým prásknutím dveří odešel, stejně jako včera on. Šel jsem hodně rychle, skoro jsem běžel.

Asi po pěti minutách jsem usoudil, že už jsem dost daleko, tak jsem zvolnil krok. Začal mi zvonit telefon. Vyndal jsem ho z kapsy, hovor típnul a dal ho zpět. Jasně, že mi volal Yoongi. Zakotvil jsem to v jedné kavárně. Seděl jsem tam asi půl hodiny, když se tam najednou objevil.

„Jak si mě sakra našel?" zavrčel jsem na něho, když ke mně došel.

„Mám napíchnutý tvůj mobil."

„Víš že, to je narušování osobní svobody?"

„Jsem tvá ochranka. Věř mi, že tohle je standardní postup. A navíc jsem ti teď nejspíš zase zachránil prdel," ušklíbl se a očima mi naznačil, směr kterým se podívat.

Nenápadně jsem se podíval tím směrem. Seděl tam světlovlasý, vyšší kluk. Já sám bych si toho nikdy nevšiml, kdyby mě Gi neupozornil.

*Sakra, já ho už někde viděl. Ale kde?*

„Znáš ho?" zeptal se mě Yoongi se zájmem.

„Ne, ale někde už jsem ho viděl," znovu jsem se na toho kluka nenápadně podíval.

Yoongi nepatrně kývl a zvedl se. Napodobil jsem ho. Jakmile jsem si stoupl, Yoongi mě popadl za ruku a táhl mě k východu. Jenže před kavárnou se sešlo pár desítek paparazzi.

„Kurva..." řekli jsme s Yoongim naráz. Rychle jsme běželi k pultu, za kterým stála mladá servírka.

„Promiňte, je tu zadní východ?" vyhrkl na ni Yoongi.

Ona jen s úsměvem přikývla a ukázala do chodby vedoucí dozadu, sáhla pod pult pro klíče.

„Nechte je v zámku, dojdu si pro ně," usmála se znovu a předala je Yoongimu.

Ten jí úsměv opětoval a zase mě táhl za sebou. Otočil jsem se a zahlédl toho blondýna jak vychází ze dveří.

„Ten blonďák teď odešel," zašeptal jsem a srovnal s Yoongim krok.

Yoongi jen kývl. Došli jsme ke dveřím na konci chodby, on odemkl a porozhlédl se venku. Když byl vzduch čistý, propletl se mnou prsty a vyšli jsme na ulici. Nechápu proč, ale začal jsem se červenat.

*WTF?! Já, Jeon Jungkook, se červenám a Yoongi mě drží za ruku? Kurva, to v tom kafi byli nějaký drogy?*

Ta kavárna od mého domu nebyla tak úplně daleko, takže jsme tam došli asi za čtvrt hodiny. Jakmile jsem za námi zavřel dveře, Yoongiho ruka opustila tu mou. Vyzul se, otočil se na mě a zapíchl mi prst do hrudi.

"Tohle už nikdy nedělej, jasný? Ani netušíš co všechno se mohlo stát. Sledují tě, bůh ví jestli ne i tady a ty si prostě jen tak odejdeš? Co kdyby tě unesli?"

Zněl trochu jak hysterka. Ale bál se o mě a to mi připadlo roztomilé.

"Uklidni se, nic mi není."

"Ale mohlo být..." otočil se na patě a odešel do kuchyně.

Skopal jsem ze sebe boty a šel za ním. Yoongi byl lokty opřený o linku a měl zavřené oči. Pomalým krokem jsem se vydal k němu. Když jsem byl skoro u něj, najednou oči otevřel a bylo na něm vidět, že trochu panikaří. Maličko jsem se nad tím pousmál. Položil jsem mu ruce na boky a vyzvedl ho na linku. Vecpal jsem se mezi jeho nohy a palcem ho začal hladit po boku. Po chvilce váhání mi dal ruce okolo krku.

*No vidíš jak ti to jde.*

"Vážně si se o mě bál?" zeptal jsem se a nasadil psí pohled.

"Mám tě hlídat, a kdyby se ti něco stalo, nezaplatí mi. Nic víc v tom nehledej," stáhl ruce z mého krku, založil si je na hrudi a sklopil hlavu.

*Já ty rudé tváře viděl, Min Yoongi.*

Rukou na jeho bradě jsem ho donutil zvednout pohled zpět. Nedokázal jsem vydržet ten jeho roztomile naštvaný pohled. Lehce jsem ho políbil. Uždiboval jsem z jeho rtů a překvapil mě, když sám polibek prohloubil. Obmotal mi nohy kolem boků a přitáhl si mě blíž, což mě donutilo se pousmát. Přenechal jsem mu vedení. Mohl jsem být rád, že mě nepřizabil hned, jak jsem se ho dotkl. Od té chvíle, co jsem poprvé ochutnal jeho malinové rtíky, se stal mou osobní drogou. Yoongi se najednou odtáhl, odstrčil mě a bez jediného slova odešel.

Štval mě. Tak moc mě štval tím, jak mě pokaždé líbal, a pak utekl. Protože mě tak nutil, chtít ho ještě víc. Nutil mě tak, se do něho pomalu, ale jistě zamilovat a čím víc mě odmítal a utíkal přede mnou, tím víc jsem mu propadal.

*Co jsi mi to provedl? *