Troublemaker

Kapitola 17. - Yoongi

„Co prosím?" vykulil jsem oči a šokovaně vydechl.

„Jeho táta chce, aby se oženil," řekl Jimin po chvíli mlčení mimoděčně.

„Vždyť... Kookie je gay, ne?" fňukl jsem. Už jsem nevěděl, co si myslet.

„Je, a proto se má ženit. Jeho otec si myslí, že to dokáže změnit. A navíc si má vzít dceru nějakého jeho obchodního partnera."

Tohle mě donutilo se ušklíbnout.

„V tom případě... si ho prostě ukradnu zpátky," zakřenil jsem se, pak jsem si ale všiml Jiminova skleslého výrazu.

„Ty ho miluješ, že?" otočil jsem se na něj, když jsem zastavil před luxusně vyhlížející vilou, a ikona na displayi Jiminova telefonu dokazovala, že jsme u cíle.

„Koho?" zeptal se nechápavě, i když moc dobře věděl koho myslím.

Hodil jsem po něm 'Are you kidding me?' výraz. Jimin sklopil hlavu a ušklíbl se.

„Jo, máš pravdu miluju ho, už dlouho. Ale na druhou stranu... chci aby byl šťastný a vím, že s tebou je," podíval se mi do očí a pousmál se.

„Díky," oplatil jsem mu úsměv.

Z přihrádky jsem vytáhl dvě 'devítky' a strčil si je za pas.

„Fajn, jdeme," řekl jsem rozhodně a otevřel dveře od auta, Jimin mě následoval.

Došli jsme ke vchodu do domu, v tu chvíli jsem se zarazil a otočil se na Jimina.

„A co teď? To mám jako zazvonit, počkat až Kookův otec otevře a říct: 'Dobrý den pane Jeon. Laskavě mi vraťte vašeho syna, chodíme spolu.' nebo co?" začal jsem zmateně rozhazovat rukama.

Jimin se začal hlasitě smát. Pro jistotu jsem k němu přiskočil a zacpal mu pusu, aby nás nikdo neslyšel, beztak o nás určitě už věděli.

„Fajn, pust mě," odtáhl mou ruku Jimin od svých úst.

Když jsem ho pustil, Jimin mě obešel a jeho prst skončil na zvonku. Okamžitě jsem jeho ruku odtáhl, i když už bylo trochu pozdě.

„Zbláznil ses?" vykřikl jsem na něj šeptem. V tu chvíli otevřela dveře postarší žena.

„Pane Parku, ráda vás vidím a koho jste to přivedl s sebou?" usmála se na Jimina a já zůstal jen zírat.

„Zdravím Niro, tohle je Min Yoongi, Jungkookův přítel. Jsou ještě tady?" zeptal s Min s nadějí v očích.

„Bohužel před chvílí odjeli, doufám že to stihnete," věnovala nám lítostivý pohled.

Potom sáhla do kapsy a Jiminovi dala kus papíru popsaného stříbrným ozdobným písmem.

„Mimochodem moc mě těší pane Mine. Jsem Hatsu Niro, byla jsem chůvou pana Jungkooka. Tohle vám mám předat," uklonila se mi a podala mi bílou obálku nadepsanou mým jménem.

S Nirou jsme se rozloučili a vydali se zpět k autu.

„Co teď?" zeptal jsem se Mina, když jsme seděli v autě.

„Jedeme si pro Kooka," prohodil Min a znovu mi předal svůj telefon s navigací.

Frustrovaně jsem vydechl, nastartoval a vyjel. Čím déle jsme jeli, tím víc jsem měl takový ten divný, nervózní pocit, že se něco stane.