Troublemaker

Kapitola 18. - Jungkook

Seděl jsem v nechutném šedivém obleku, kdesi v suterénu kostela a přemýšlel, proč jsem se do téhle situace dostal.

Začalo to vlastně úplně nevinně, těmi otcovými dopisy. Jenže pak na to přišel manažer a byl jsem v háji. Nemohl jsem říct, že mi posílá otec, protože chce, abych nechal kariéru zpěváka a vzal si nějakou obludu bůh ví odkud, takže jsem si vymyslel mého tajemného stalkera. Jenže pak přišel Gi... nikdy by mě nenapadlo, že mi na někom může tak moc záležet. A když otec začal vyhrožovat, že mu ublíží, nemohl jsem to nechat jen tak. Takže jsem teď tady, zamčený abych nemohl utéct, sedím na nějaké válendě, či co to vlastně je a přemýšlím nad svým vlastním ubohým životem. Pořád doufám, že se Yoongi ukáže dřív než stihnu říct svoje 'ano' té holce, protože to náleží jen jedinému člověku, ale pochybuju, že mě najde. Poraženecky jsem si povzdechl, když v zámku zachrastil klíč a ve dveřích se objevila černovlasá hlava mého otce.

„Je čas synku," zlomyslně se zasmál a za zápěstí mě táhl do obřadní síně.

Yoongi:

Celou cestu ani jeden z nás nic neřekl. Viděl jsem na Jiminovi jak je nervózní.

„Nemám být nervózní spíš já než ty?" zkusil jsem trochu zažertovat.

Jimin se jen lehce pousmál.

„Noták, bude to v pohodě," ujišťoval jsem ho... no spíš jsem se snažil ujistit sebe.

Dorazili jsme na místo. Před budovou nikdo nebyl.

„Zřejmě už začali," řekl jsem skoro neslyšně. Sevřel se mi žaludek.

*Snad nejdeme pozdě.*

Jungkook:

Polovina obřadu už byla pryč, a já se pomalu začal smiřovat s tím, že mě Gi nenajde. Než jsem tomu stihl zabránit po tváři mi steklo pár slz. Z ničeho nic se otevřeli dveře. V celé místnosti se rozhostilo ticho, všichni zírali na Yoongiho jdoucího ladným, ale rázným krokem přímo ke mně.

„Co si myslíš, že děláš?" křikl na něho můj otec a chytil Giho za límec košile.

„Jde si pro člověka za kterého by položil život," pronesl Jimin, který se tu z ničeho nic objevil.

Yoongi sundal ruku mého otce ze svého krku, přišel ke mně a chytil mě za ruku. Musel jsem se usmát, když mě objal. Po chvilce objímání jsem se odtáhl a otočil se na otce, který nás sledoval s nevěřícným, ale zároveň nasraným výrazem.

„Nemůžeš po mě chtít, abych si vzal tohle," ukázal jsem na tu holku, kterou jsem si měl vzít, a jejíž jméno jsem vlastně neznal. „Protože jsem konečně našel někoho, kdo mi stojí za víc než jednu noc," pousmál jsem se a políbil Yoongiho na rty.

V tu chvíli se místností ozval potlesk a pískot. Překvapeně jsme se rozhlédli.

„Očividně spolu máme úspěch," pošeptal mi Yoongi.

Místo odpovědi jsem se zakřenil, pak jsem pustil jeho pas a chytil ho za ruku. Druhou jsem chytil Jimina. Oba dva se na mě podívali šibalskými pohledy a mě hned napadlo to samé co je. Zvedli jsme naše ruce nahoru a uklonili se jak herci v divadle. Potom jsme se všichni tři rozesmáli a rozběhli se ruku v ruce pryč.

„Jeone Jungkooku okamžitě se vrať, jinak tě vydědím," řval za námi otec.

Zastavil jsem a otočil se, čímž se zastavili i kluci.

„Jen si posluž, tvoje peníze jsou mi k ničemu," ušklíbl jsem se a rázným krokem se dal na odchod.

Kluci šli hned za mnou. Došel jsem ven a u Yoongiho auta jsem se zastavil.

„Co to bylo?" vyhrkl na mě Jimin, když došli s Yoongim ke mně.

„Jen menší výměna názorů," pokrčil jsem rameny.

Kluci si vyměnili pohledy, ale ani jeden nic neřekl. Nasedli jsme do auta a vydali se domů.