Troublemaker

Kapitola 13. - Yoongi

Nezvládání vzteku... další z důvodů proč mě vyhodili z armády. Než jsem odtamtud odešel, absolvoval jsem kurz sebeovládání a dokonce dobrovolně, protože jsem se začínal bát sám sebe. Byl jsem totálně vyklepaný. Nečekal jsem, že bych mohl takhle zareagovat, ale víc mě vyděsil Jungkook, tím jak vybouchl. Musel jsem se mu omluvit, jenže to znamenalo odhodit celé moje ego i hrdost a odhalit část mé minulosti.

Odlepil jsem se od linky, na které jsem byl do teď natisklý a vydal se chodbou, kterou odešel Kook. Slyšel jsem téct vodu v koupelně, tak jsem se připlížil ke dveřím a chvíli poslouchal. Když všechny zvuky v koupelně utichly, opatrně jsem zaklepal.

„Kookie? M-měli bychom vyrazit," trochu mi přeskočil hlas.

Dveře se najednou prudce otevřeli a já jen tak tak uhnul Kookovi, který mě málem sejmul k zemi.

*Asi je naštvanější než jsem myslel.*

Trochu jsem si povzdechl a šel si pro věci. Došel jsem do ložnice, kde jsem sebral svůj telefon a bundu, všechno ostatní zůstalo včera v autě. Při vzpomínce na včerejšek se mi nahrnuli slzy do očí. Zaklepal jsem hlavou a zamířil do garáže. Jungkook už seděl v autě. Měl sluchátka v uších, ruce založené na hrudi a na obličeji mu panoval naštvaný výraz. Poraženecky jsem si odfrkl a sedl si za volant.

*Tohle bude ještě dlouhý den.*

*Time skip – o sedm hodin později

Seděl jsem v Kookově šatně, s telefonem v ruce, a přemýšlel jak se mu omluvím. Původně jsem se snažil usnout, ale po dvou hodinách jsem pochopil, že to nemá cenu. V tom tichu, které všude panovalo, jsem i přes zavřené dveře zaslechl Jungkookův hlas, přesněji jeho zpěv. Je zvláštní, že nikdy předtím jsem ho zpívat neslyšel. Jak se tak zaposlouchal do jeho hlasu, začal jsem vzpomínat na dětství. Protože když jsem byl malý, chtěl jsem být přesně to co je on, slavný a obdivovaný. Jenže když se to dozvěděl můj otec, dal mě na internát do vojenské školy a bylo po snech. Stále jsem si však psal texty a teď by se to mohlo celkem hodit. Odemkl jsem svůj telefon, najel na poznámky a začal psát. Psal jsem prostě všechno, bez ohledu na to jak velká blbost to byla, opravit to můžu vždy.

Bed, stay in bed

The feeling of your skin locked in my head

Smoke, smoke me broke

I don't care I'm down for what you want

Day drunk into the night

Wanna keep you here

Cause you dry my tears

Yeah, summer lovin' and fights

How it is for us

And it's all because

Now if we're talking body

You got a perfect one

So put it on me

Swear it won't take you long

If you love me right

We fuck for life

We love for life

On and on and on

Asi po čtvrt hodině jsem fakt nutně potřeboval na záchod. O telefon jsem se nestaral, ani jsem ho nezamkl. Jen jsem ho pohodil na stůl a spěšně odešel – směr záchody.

Když jsme se vracel, všiml jsem si, že Jungkook není na pódiu. Trochu jsem se lekl, pak mi ale došlo, že kdyby se mu něco stalo asi by tu lidi jen tak nepostávali a došel jsem k názoru, že si dal přestávku, přeci jen přijeli jsme v šest a on se od té doby nezastavil. Otevřel jsem dveře do šatny a naskytl se mi pohled na Jungkooka s telefonem v ruce, s mým telefonem v ruce. Když jsem praštil dveřmi, Jungkook zvedl hlavu a zadíval se na mě. Původně jsem mu chtěl vynadat za ten mobil, ale jak na mě koukal nebyl jsem schopný ze sebe dostat ani slovo.

„To si psal ty?" zeptal se a pomalým krokem se vydal ke mně.

Trhaně jsem přikývl a couval před ním až jsem narazil do zdi. Kook se zastavil jen malý kousek ode mě a pozvedl obočí v němé otázce. Sklopil jsem pohled, který jsem měl do teď upřený na něj a znovu přikývl. Jungkook se pousmál a natáhl ke mně ruku s mým telefonem. Chmátl jsem po svém telefonu a strčil ho do kapsy.

„Nechtěl bys mi psát texty?" vyhrkl na mě, po chvíli kdy jsme na sebe jen zírali.

Vykulil jsem oči a dech se mi v plicích.

*To myslí vážně?*