Troublemaker

Kapitola 10. - Jungkook

Koncert se nanejvýš povedl. Davy šílely a já byl ve svém živlu. Když bylo po všem, nechal jsem se odlíčit a převlékl se. Svoje stylistky jsem pak poslal pryč. Otočil jsem se na Yoongiho spícího v křesle a chvíli ho pozoroval. Fascinoval mě pohled na jeho uvolněnou tvář. Najednou se začal probouzet.

„Už jsi vzhůru?" zeptal jsem se ho.

„Ne, nejsem," odsekl mi.

Nasadil jsem svůj typický úšklebek, přišel k němu a obkročmo se mu posadil na klín.

„Slez ze mě," zavrčel na mě.

Ignoroval jsem jeho protesty, položil mu ruce na boky a následně mu zajel pod triko.

*Tu kůži bych chtěl líbat...* napadlo mě. Yoongi protočil očima a shodil mě na zem. Ublíženě jsem zakňučel.

*Proč mě musí vždycky sejmout na zem?*

Yoongi se zvedl z křesla a protáhl se.

„Jdeme," řekl potom a rychle vystřelil ze dveří.

Šel jsem za ním a objal ho okolo pasu. Yoongi si naštvaně odfrkl. Spokojeně jsem se usmál, miluju ten jeho roztomile naštvaný výraz. Když jsme došli k autu, neochotně jsem ho pustil a sedl si na místo spolujezdce. Vytáhl jsem z kapsy telefon a začal hrát nějakou stupidní hru co jsem tam měl.

„A kurva!" řekl najednou Yoongi.

Zvedl jsem hlavu a nechápavě se na něj podíval.

„To auto za námi, sleduje nás," procedil Yoongi mezi zuby.

Otočil jsem se a podíval se na auto námi.

„To auto už jsem viděl," řekl jsem a otočil se na Giho.

„Fajn a umíš střílet?" zeptal se mě, otevřel kaslík, vytáhl devítimilimetrovku a hodil mi ji do klína.

„P-počkej, to nemyslíš v-vážně," koktal jsem a vyjeveně těkal pohledem mezi ním a pistolí.

„To jsi nikdy neviděl zbraň?" hodil po mě WTF pohled a prudce uhnul doprava, do další uličky.

„Víš většina lidí si za celý život na zbraň ani nešáhne," zakroutil hlavou.

Yoongi si jen povzdechl a stáhl na své straně okno.

„Fajn, tak řiď," řekl a vzal si z mých rukou zbraň.

Vyklonil se ven a začal střílet na auto jedoucí za námi. Vyjeveně jsem na něj zíral, než mi došlo, že se řítíme proti zdi. Na poslední chvíli jsem strhl volat. Yoongi se stáhl zpět a vražedně se na mě podíval.

„Kurva, řekl jsem ti, že máš řídit," odstrčil mě a sám se chopil řízení.

Otočil jsem se a to auto stálo už hodný kus za námi s prostřelenými pneumatikami, u něj stál ten blondýn, kterého jsme nedávno potkali v kavárně.

„Dobrá trefa," zasmál jsem se trochu.

Yoongi se na mě otočil, věnoval mi sladký úsměv a naplno sešlápl plyn. Už jsme byli skoro doma, takže cesta trvala už jen tak pět minut. Yoongi vjel do garáže, vypl motor a otočil se na mě. Bylo mi docela nepříjemné jak na mě zíral, tak jsem se na něj otočil taky.

Zabodl jsem pohled do jeho očí. Tahle situace byla celkem trapná, připadal jsem si jak v nějakém romantickém filmu. Instinktivně jsem se k Yoongimu nahnul blíž, tak že se naše rty téměř dotýkaly. Docela mě překvapilo, že neuhnul.

„Tohle... je trochu klišé, co?" zašeptal Yoongi s malým úsměvem na rtech a střídavě kmital očima mezi těmi mými a mými rty.

„Možná, ale někdy je to potřeba," odpověděl jsem mu též šeptem.

„Za tohle budu nenávidět sám sebe," vyhrkl najednou a prudce mě políbil.

Rychlé kousavé polibky, s náznakem agrese. To byl prostě Yoongi, kluk s tváří neviňátka a duší hladového vlka. Kousl jsem ho do rtu, čímž jsem ho donutil se odtáhnout.

„Au, to bolelo," konstatoval a krátce se zasmál.

Zakřenil jsem se a vystoupil. Sotva Yoongi stihl otevřít dveře, doslova jsem ho z auta vytáhl. Propletl jsem s ním prsty a táhl ho domů. Když za námi zavřel, ocitl se přitisknutý zády na dveřích.

Natiskl jsem se na něj celým tělem. Jednou rukou jsem se zapřel vedle jeho hlavy. Druhou jsem ho chytil stehno a jeho nohu jsem vyzvedl do výšky mého pasu. Yoongi ji obmotal kolem mě a hodil mi ruce okolo krku.

„Proč mi tohle děláš, huh?" zašeptal jsem, díky tomu jak jsme se na sebe lepili jsem se rty otíral o ty jeho.

„Já přeci nic nedělám," zasmál se trošku.

„Provokuješ mě a moc dobře to víš," řekl jsem a přisál se mu na rty.

Yoongi mi to dravě oplácel a skočil na mě, takže na mě visel jak koala. Svoje ruce jsem přesunul na jeho pozadí a pořádně ho stiskl v dlaních, na což mi Yoongi vzdychl do úst.

*Tohle už jsem chtěl dlouho udělat.*