Troublemaker

Kapitola 11. - Yoongi

*Nechápu, proč má to štěně na mě takový vliv. Vždyť jsem se po něm doslova vrhl. Teď už nemůžu popírat to, jak moc mě přitahuje.*

Mezitím co jsem byl ztracený v myšlenkách, jsme se nějakým zázrakem dostali do postele. S menším zděšením jsem zjistil, že na sobě nemám triko. I když jsem od sebe chtěl Jungkooka dostal, dál jsem odpovídal na jeho polibky. Najedou se odtáhl. Trochu nechápavě jsem se na něj podíval. Stáhl ze sebe tričko a chtěl mě znovu políbit.

„Kookie počkej," zapřel jsem se rukama do jeho ramen a podíval se mu do očí.

Jungkookův pohled se během vteřiny změnil hned několikrát. Z dravého, přes zmatený, až nakonec na něco mezi pochopením a naštváním.

„Děje se něco?" zeptal se mě, s vlídným úsměvem.

Bez toho obvyklého úšklebku mu to slušelo ještě víc než normálně. Lehl si vedle mě a podepřel se o předloktí, vedle mojí hlavy, aby mi viděl do obličeje. Tím že se pohnul, moje ruce samovolně sklouzly přes jeho hruď na moje břicho.

„Já... nemůžu promiň," uhnul jsem pohledem někam do pokoje.

„Ahh... to... to jsem nemyslel. Ptal jsem se, protože to bylo poprvé co jsi mi řekl Kookie," podíval jsem se zpět na něj a on mi ukázal svoje králičí zoubky.

„To vážně," nahodil jsem nevěřícný pohled,: „Právě jsem odmítl se s tebou vyspat a jediné čeho si všimneš, je to že jsem ti řekl Kookie."

Jungkook se jen zasmál a začal mě hladit po tváři.

„Yoongi," vydechl,: „Trvalo mi víc než měsíc tě jen políbit. Myslím že si můžu ještě chvíli počkat," pokrčil rameny a znovu se usmál.

Úsměv jsem mu slabě oplatil a odhrnul mu vlasy, které mu padali do očí, pak jsem mu položil ruku na zátylek a přitáhl si ho k sobě. Jungkook se zastavil těsně u mých rtů a očima těkal po mém obličeji. Nechápavě jsem pozvedl obočí, načež Kook lehce zatřepal hlavou a spojil naše rty.

Jemně se opíral do mých rtů, občas mi je lehce skousl. Po chvíli se maličko odtáhl a začal mi klást motýlí polibky na líce, nos a bradu, nakonec se přesunul k mému krku. Pod každým dotekem jeho rtů jsem lehce vzdychl, a když jazykem přejel po mé krční tepně, neudržel jsem se a nad tím opojným pocitem zasténal. Když jsem si to uvědomil, do tváří se mi nahrnula krev. Jungkook se odtáhl a trochu se zasmál. Hravě jsem ho praštil do hrudi, pak jsem ho objal okolo krku a prudce ho stáhl na sebe. Tím že to nečekal, na mě spadl a oba jsme trochu vyjekli. S tichým smíchem jsem schoval obličej do jeho hrudi. Jungkook mě políbil do vlasů a cítil jsem jak se usmívá.

„Měli bychom spát, zítra to bude náročné," ozval se po chvíli, co jsme se prostě jen objímali.

„Oprava, pro tebe to bude náročné. Já budu jen sedět a čekat na tebe, takže spát bys měl ty," řekl jsem a převalil nás tak, že on ležel na zádech a já byl nad ním.

„Ale ty budeš spát se mnou," stáhl mě zpátky na sebe a objal mě tak, že jsem se nemohl zvednout.

„Kookie pusť mě, mám ještě práci," začal jsem se vrtět, aby mě pustil, ale docílil jsem tím akorát toho, že jeho stisk ještě zesílil a ještě mě půlkou svého těla zalehl.

„Tvoje práce je hlídat mě, takže budeš spát se mnou. Co kdyby sem někdo přišel a chtěl mě unést? Nebo zabít?" zvedl a hodil po mě psí oči.

„Ah... fajn," řekl jsem trošku naštvaně, načež mi Jungkook dal pusu na tvář a přitulil se ke mně.

Tiše jsem si povzdechl a rukou kterou jsem měl volnou jsem ho začal hladit po vlasech. Kook se lehce usmál, a za chvíli už spokojeně oddychoval na mé hrudi. Jak jsem ho tak pozoroval a přemýšlel nad tím co se dnes stalo, nakonec jsem si připustil, že tohle štěně si ukradlo moje srdce. S těmihle myšlenkami jsem se odebral do říše snů, v náruči kluka po kterém touží skoro půlka světa.