Troublemaker

Kapitola 9. - Yoongi

Zase se to stalo, jako by se vesmír začal hroutit, zaskřípal a já na chvíli Jungkookovi propadl. Rychle jsem ho odstrčil a utekl nahoru.

*Nádech, výdech... Tak uklidni se kurva, chováš se jak puberťačka. Jsi profík, tak jak tě může rozhodit takové štěně jako on? Jak?* nadával jsem si v duchu.

Lehl jsem si na zem a dobrou půl hodinu jsem zíral do stropu. Pak mi začal být divný, ten klid v celém domě. Zvedl jsem se a trochu se protáhl. Prošel jsem celý dům a nikde jsem Jungkooka nenašel. Jediné místo kde jsem ještě nebyl, byla jeho pracovna. Díky bohu tam byl. Když jsem tam přišel, vypadalo to si mě ani nevšiml.

„Zítra mám comeback," řekl najednou, docela jsem se ho lekl.

„Já vím," přikývl jsem, nechápal jsem proč mi to říká, když já vím vše co se kolem něj šustne jako první.

Otočil jsem se, že odejdu, protože Jungkook vypadal, že zrovna teď nepotřebuje mou přítomnost. Už jsem stál ve dveřích, když promluvil znovu.

„Ještě jsem ti chtěl říct, že příští týden jdeš se mnou na ples."

„Ples? Jaký ples?" otočil jsem se zase zpět. Vůbec jsem nechápal o čem mluví. Došel jsem k němu.

„Vedení společnosti pořádá takovou akci, prostě ples. Nic moc o tom nevím, jen přišla pozvánka," řekl bez toho aniž by se na mě podíval a podal mi bílou obálku.

Vzal jsem si ji a pak odešel. Došel jsem do pokoje a sedl si. Obálku jsem si prohlédl a následně ji otevřel. Skutečně to byla pozvánka na ples. Nic moc tam nebylo, jen dvě vstupenky a místo, čas a datum konání. Nezdálo se mi to, bylo to až příliš podezřelé. Obálku jsem položil na stůl a šel si do kuchyně pro něco k jídlu. Pak jsem se vrátil zpět a cestou ještě zkontroloval Jungkooka. Vzal jsem svůj notebook, prošel sociální sítě a zkontroloval všechny věci okolo Kooka. Pak jsem ho zas odložil a lehl si. Po nějaké době jsem usnul.

Probudil mě budík, který jsem měl nastavený, kvůli Jungkookovu comebacku. Zase jsem se probudil v jeho objetí. Nevím proč, měl jsem chuť ho obejmout zpět a spát dál. Rychle jsem tu myšlenku zaplašil, Jungkooka ze sebe téměř shodil a rychle vstal.

„Taky ti přeju dobré ráno," zavrčel Kook a promnul si oči.

Oblékl jsem se a odešel jsem z pokoje. V kuchyni jsem si vzal jablko a zakousl se do něj. Pohledem jsem střelil po hodinách.

„Jungkooku dělej, musíme jet," křikl jsem na celý dům.

Chvíli bylo ticho, načež se ozvalo dupání, pak hlasitá rána a sprosté nadávání. Vyšel jsem na chodbu a pohled mi padl na Jungkooka ležícího na zemi. Začal jsem se smát. Jungkook po mě hodil vražedný pohled a vstal. Došli jsme společně k autu a vyrazili.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Znuděně jsem seděl v křesle a pozoroval Kooka jak flirtuje se svými stylistkami. Hrozně mě děsilo, jak moc mě žrala žárlivost, i když vím, že je na kluky. Snažil jsem se, si jich nevšímat, ale to prostě nešlo. Naštěstí Jungkooka už zavolali na scénu. Byli jsme tam celý den a jelikož celý objekt hlídala bezpečnostní agentura, měl jsem volno. Jak jsem tak seděl v Jungkookově šatně, začala mě přemáhat únava a nakonec jsem usnul.

Když jsem se probudil, v šatně už kromě Jungkooka nikdo nebyl.

„Už jsi vzhůru?" řekl jakoby nic.

„Ne, nejsem," odsekl jsem ironicky.

Jungkook se ušklíbl, přišel ke mně a posadil se na má stehna.

„Slez ze mě," zavrčel jsem na něho, neměl jsem náladu na jeho provokování.

Jemu to ale bylo očividně jedno. Přejel rukama po mých bocích a nakonec se jimi dostal pod mé tričko. Protočil jsem očima a shodil ho ze sebe. Jungkook ublíženě zakňučel. Zvedl jsem se a trochu se protáhl.

„Jdeme," řekl jsem potom a vyšel ze dveří na chodbu s Kookem v patách.

Asi v polovině cesty k mému autu, mě svou rukou objal kolem pasu. Naštvaně jsem si odfrkl. Konečně jsme se dostali ven, takže Jungkook byl nucený mě pustit. Vyjeli jsme domů. Cesta domů byla dlouhá. Asi v polovině jsem si začal všímat auta, které jelo za námi už nějakou dobu, černý Jaguar s kouřovými skly. Uhnul jsem do jedné z vedlejších uliček, to auto jelo pořád za námi.

„A kurva!" řekl jsem.

Jungkook zvedl hlavu od svého telefonu a nechápavě se na mě podíval.

„To auto za námi, sleduje nás," procedil jsem mezi zuby a snažil se najít nějakou únikovou cestu, abych je mohl setřást.