Troublemaker

Epilog

Jungkook:

„Sedněte si kluci," začal Jiwon a otočil se čelem k nám. Než stihl pokračovat skočil jsem mu do toho.

„Než cokoliv řekneš... není to Giho vina. Za všechno můžu já, takže ho nevyhazuj," podíval jsem se na něj s nejvážnějším výrazem jaký jsem dokázal.

Jiwon na mě chvíli zíral s povytaženým obočím, a pak se začal smát. S Yoongim jsme po sobě hodili nechápavý pohled.

„Co to plácáš Jungkooku? Chtěl jsem vám jen popřát hodně štěstí do vašeho vztahu."

„Jak to sakra víš?" vykřikl na něj Yoongi s vyvalenýma očima a to už jsem se začal smát i já, protože to prostě nešlo.

„Mám své zdroje," pokrčil můj manažer neurčitě rameny.

„A hlavně vím, že Jungkook by si svoje úlety neprezentoval před vlastním barákem," ušklíbl se pak.

Hodil jsem po něm uražený pohled, tohle Gimu říkat nemusel.

„Fajn, ale co ty fotky? Jestli se to dostane do bulváru, bude z toho poprask," zvážněl jsem.

„Nebojte i tohle jsem zařídil. Všechny už jsou v bezpečí mého trezoru tady ve společnosti," mrkl na nás Jiwon.

V tu chvíli se má čelist poroučela někam k zemi.

„Jiwone nechápu jak to děláš, ale jsi boží!" vykřikl jsem a skočil po něm přes stůl.

„Fajn Kooku to stačí. A teď už běžte, nejste moje jediná dnešní návštěva," začal nás vyhazovat a já posměšně začal cukat obočím.

„Je to pracovní schůzka," protočil Jiwon oči.

Jen jsem se zasmál, popadl Giho za ruku s pozdravem ho vytlačil ze dveří Jiwonova kanclu.

Když jsem zavíral dveře ještě jsem slyšel, jak na nás Jiwon křičí,: „A nezapomeňte na ochranu!"

Sotva jsme vypadli z Wonovi kanceláře, Yoongi mi skočil do náruče. Jelikož jsem to nečekal, svalil jsem se pod jeho váhou na zem.

„Bože Yoongie, co blbneš?" zasmál jsem se a snažil se zvednout. Když se mi povedlo alespoň posadit, odtáhl jsem ho od sebe.

„V pohodě?"

Yoongi přikývl a vzápětí zavrtěl hlavou, načež se začal tvářit jako zraněné štěně.

„Aww... Jsi sladkej," políbil jsem ho na nos a zvedl se ze země.

Gi se mě držel jako koala, takže to šlo trochu těžko, ale povedlo se. S Yoongim co by koalou, jsem se vydal chodbou k výtahu. Když jsme se dostali dovnitř, pustil jsem Yoongiho na zem a zmáčkl tlačítko přízemí. Sotva se výtah rozjel, ocitl jsem se přitisknutý na stěně. Docela jsem se lekl, protože takového jsem Yoongiho neznal. Jeho polibky byly dravé a rychlé, že jsem na ně sotva stíhal odpovídat. Když jsem se vzpamatoval z počátečního šoku, oběma rukama jsem ho objal okolo krku a natiskl ho k sobě ještě blíž.

Yoongi:

Jungkook mě položil na zem a otočil se ke mně zády. Ta chvíle mi přišla příhodná k tomu co jsem chtěl udělat už dlouho. Prudce jsem ho otočil k sobě, natiskl ho zády ke stěně a vrhl se po jeho rtech.

Zpočátku jsem cítil Jungkookovu ztuhlost, ale pak mi obmotal ruce kolem krku a téměř celou vahou se na mě pověsil, takže jsem ho musel svým tělem přitisknout ke stěně ještě víc. Rukama jsem sjel po jeho těle a skončil na jeho zadečku. Kook mi vzdychl do úst, čehož jsem využil a propletl naše jazyky. Po chvíli jsem se bez dechu odtáhl, ale bylo to akorát na čas, protože dveře výtahu se otevřeli a vstoupila taková postarší dáma s ohavným kloboukem na hlavě. Rychle jsem od Jungkooka odskočil a postavil se vedle něj. Kromě toho, že jsme se oba snažili maskovat svůj zrychlený dech, on se ještě snažil ignorovat mou ruku, putující po jeho pozadí.

Po pár úděsných minutách jsme konečně dojeli do přízemí. Oba jsme s Kookem vystřelili z výtahu a skoro běželi rovnou na parkoviště. U auta jsme zastavili a oba přesunuli svůj pohled na toho druhého. Po pěti vteřinách ticha jsme propukli ve velký záchvat smíchu. Museli jsme vypadat jak dva blázni.

„T-tak jo, už...už dost nebo to někdo uvidí a... a pošle nás rovnou na léčení," vykoktal jsem udýchaně.

Jungkook se slzami smíchu v očích přikývl. Jedním krokem zrušil mezeru mezi námi a vzal mě za ruku.

„Yoongi, já vím, že to teď asi bude znít trochu divně, ale jak to mezi námi teda bude? Já... miluju tě jako ještě nikdy nikoho, ale nejsem si jistý jestli to cítíš stejně," díval se na mě s otázkou v očích a přitom si hrál s mými prsty.

Zavřel jsem oči a zhluboka vydechl.

„Taky tě miluju hlupáčku, nebo si myslíš, že bych ti přišel překazit svatbu jen tak?"