Troublemaker

Kapitola 14. - Jungkook

„Nechtěl bys mi psát texty?" zeptal jsem se ho.

Yoongi jen vykulil oči.

„No, co? Poslední dobou nějak nemám nápady a potřebuju textaře," založil jsem si ruce na hrudi a nafoukl tváře.

Na Yoongiho obličeji jsem zachytil letmý úsměv.

„Však já nic neříkám, jen mě to překvapilo," pokrčil potom rameny.

„Tak co? Budeš pro mě psát?" zeptal jsem se ho, když bylo už hodnou chvíli ticho.

„Když si to budeš přát, tak ano," usmál se, načež jsem mu úsměv oplatil.

Pár kroky jsem se dostal až úplně k němu a chtěl ho políbit.

*Vím, že jsme se ráno pohádali, ale pořád ho miluju a pořád ho chci.*

A i bych to udělal, kdyby mě v tu chvíli nezavolali zpět na stage. Naštvaně jsem si odfrkl a chtěl jsem, i když nerad, odejít. Ale Yoongiho slova mě zastavila.

„Jungkooku, já... chtěl jsem....chtěl jsem se ti omluvit za to ráno. Já..."

Než stihl pokračovat přerušil jsem ho prstem na jeho rtech.

„Vyřešíme to večer a v klidu, hmm?" řekl jsem a za ruku si ho přitáhl k sobě.

Yoongi jen přikývl. Usmál jsem se a dal mu rychlý polibek na rty. Pak jsem se odtáhl a spěšně odešel. Předem mi bylo jasné, že stejně budou mít kecy, že jsem nepřišel hned.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Byl jsem strašně unavený. Celý den jsem se nezastavil a teď po skončení koncertu jsem měl pocit, že bych byl schopný usnout ve stoje. Sotva jsem došel do šatny, kde jsem se svalil do křesla a usnul. Nevím jak dlouho jsem spal, ale probudil jsem se v autě. Protřel jsem si oči a svůj pohled přesunul na Yoongiho.

„Spi dál zlato," usmál se, sundal jednu ruku z volantu a pohladil mě po vlasech.

Pod tím dotekem jsem zavřel oči a po chvilce znovu usnul.

„Kookie vstávej," třásl se mnou Yoongi a já s nespokojeným zamručením otevřel nejdřív jedno a pak druhé oko.

„Uhm... odnes mě," natáhl jsem k němu ruce.

Yoongi si jen povzdechl a zvedl si mě do náruče. Došel se mnou do předsíně, kde mě posadil na botník. Vyzul sebe a potom i mě, pak si mě vyzvedl zpátky do náruče a došel i se mnou do ložnice, kde mě položil na postel. Pak se narovnal a chystal se odejít, jenže já ho nenechal.

„Kam jdeš?" zakňučel jsem.

„Převlíknout se už zvládneš sám, ne?" otočil se na mě s úšklebkem.

Posadil jsem se a naštvaně se něho podíval.

„Zase se přede mnou utíkáš," řekl jsem a založil si ruce na hrudi.

„Já před tebou..." začal, ale já ho přerušil.

„To nebyla otázka," konstatoval jsem, potom jsem spustil nohy z postele a postavil se proti němu.

Yoongi sklonil hlavu, zavřel oči a prudce se nadechl.

„Chtěli jsme si promluvit, hm?"

„Nenecháme to na zítra?" zakňučel.

Položil jsem mu ruku na krk a palcem mu pohladil čelist. Gi ke mně zvedl pohled. Vypadal strašně roztomile, takové malé štěňátko. Přejel jsem mu svou rukou přes paži až k dlani a přitáhl si ho k sobě.

Posadil jsem se zpátky na postel a jeho si stáhl na klín. V celém pokoji panovala tíživá a nervózní atmosféra, ani jeden jsme tak nějak nevěděli co říct.

„Já... vážně mě to ráno mrzí," začal Yoongi, pak se ke mně otočil, objal mě okolo pasu a hlavu zavrtal do mého krku.

„Nejsem zvyklý, že se ke mně někdo chová...no prostě... nikdy mě nenapadlo, že by o mě někdo mohl stát. Celý můj život jsem byl u armády a tohle všechno je pro mě nové a... ah~ kurva... je mi skoro třicet a jsem pořád panic," na konci svého malého proslovu křičel, že to muselo být slyšet až na druhé straně města.

Pak se zasekl, rukou si překryl ústa a totálně zčervenal. Musel jsem se zasmát, protože ten výjev byl opravdu k nezaplacení. Objal jsem ho a setřel pár slz co mu stékalo po tvářích.

„I já bych se ti měl omluvit. Neměl jsem tak vybouchnout."

„To je v pohodě, měls na to právo" vydechl Yoongi.

Padl jsem zády na postel a jeho stáhl sebou. Yoongi vyděšeně vykřikl a hned na to jsme se začali oba smát. Najednou se Gi opřel rukama o můj hrudník a přiblížil svůj obličej k tomu mému, což mě donutilo přestat se smát. Opřel si čelo o to moje a zavřel oči. Chtěl abych ho políbil, jenže já to schválně neudělal, protože mě zajímalo jestli to udělá on.

Asi minutu se nic nedělo, načež Yoongi nespokojeně zamručel, maličko pootevřel oči a začal užibovat z mých rtů. Rukou jsem ho chytil za zátylek a náruživě se opřel do jeho rtů. Cítil jsem jak se usmál a začal mi odpovídat. Asi po pěti minutách už nám ani jednomu nestačili ty kratičké nádechy mezi polibky, takže jsme se museli odtáhnout. Oba jsme zhluboka dýchali se spokojenými úsměvy na rtech. Najednou se Yoongi naklonil k mému uchu.

„Co tak pokračovat ve sprše, hm?" olízl mi ucho a mě naskočila husí kůže.

*Kam se poděl ten sladký, stydlivý Yoongi?*