Troublemaker

Kapitola 15. - Yoongi

„Co tak pokračovat ve sprše, hm?" pošeptal jsem Jungkookovi do ucha a následně ho olízl.

Cítil jsem jak napnul snad každý sval v těle.

„Y-Yoongi t-to... myslím že to není dobrý nápad necháme to na jindy," zakoktal Jungkook.

Prudce jsem se postavil a naštvaně se vydal do koupelny.

*Si myslí že se budu doprošovat, ne?*

„Fajn!" křikl jsem ve dveřích a zabouchl je za sebou.

Samozřejmě jsem nezapomněl zamknout.

*Kdyby si to náhodou rozmyslel.*

Postavil jsem se před zrcadlo a naštvaně si prohrábl vlasy. Rozepnul jsem si knoflíček po knoflíčku košili a nechal ji sklouznout z mých ramen. Pak jsem ze sebe zkopal kalhoty a vlezl do sprchy.

Když jsem ji zapnul, trochu jsem vyjekl šokem z té ledové vody, pak se mé tělo uvolnilo pod proudem teplé a já úlevně vydechl. Fakt nechápu Kooka jak to může zvládat, ten stres a neustálé cestování je příšerný.

Celý jsem se umyl, pak jsem vypl vodu a zamotal se do ručníku jak housenka. Vylez jsem ze sprchy a rukou otřel zapařené zrcadlo. Vyčistil jsem si zuby a chtěl se obléknout, jenže pak mi došlo, že jsem si ho nestihl vzít, protože jsem byl naštvaný na Jungkooka.

No nezbývalo mi nic jiného než jít do pokoje v ručníku. Shodil jsem ze sebe svou 'kuklu' a ručník si obmotal okolo pasu. Odemkl jsem dveře a pomalu je otevřel. K mému štěstí Jungkook vypadal, že spí. Rychle jsem přešel ke skříni, vytáhl z ní vytahané tričko a boxerky, které jsem na sebe natáhl. Mokrý ručník jsem odnesl zpátky do koupeny. Chvíli jsem váhal, jestli zase nemám jít spát na gauč, ale nakonec jsem to zavrhl a plácl sebou vedle Jungkooka. Lehl jsem si zády k němu a snažil se usnout, jenže když už jsem skoro spal, kolem mého pasu se obmotaly Jungkookovi paže a jeho rty se přitiskly zezadu na můj krk.

„Když spinkáš jsi ještě sladší než normálně," zašeptal a přitiskl se ke mně blíž.

Musel jsem se usmát. Otočil jsem se čelem k němu, načež se Jungkook lekl a chtěl se odtáhnou, ale já mu to nedovolil a trochu se zasmál jeho vyděšenému výrazu.

„To jsem až tak děsivý?" smál jsem se.

„T-to ne... j-já jen myslel, že spíš," přitulil se ke mně zpátky.

„To já jsem si o tobě myslel taky," opřel jsem si s úsměvem bradu o jeho hlavu a objal ho zpátky.

Slyšel jsem Kookovo uchechtnutí, tak jsem ho chytil za vlasy a trochu násilně ho odtáhl od mé hrudi.

„Co se směješ?"

„Ale nic, nic... jenom sis vzal moje oblečení. A teď mě pusť, ty vlasy potřebuju pro svoji kariéru," zafňukal hraně. To o jeho kariéře mě trochu namýchlo a jeho vlasy jsem sevřel pevněji.

„Y-Yoongi?" zakoktal trochu přiškrceně.

Najednou jako by mi přeskočilo a já s úlekem pustil jeho vlasy a prudce se odtáhl. Zvedl jsem se a odešel pryč z pokoje. Nechápal jsem co mě to najednou popadlo. Seběhl jsem schody a vyšel ven na terasu. Posadil jsem se do jednoho z křesel a rukama si promnul spánky. Slyšel jsem otevření dveří. Ani jsem se neobtěžoval zvednout hlavu.

„Yoongi, co se děje?" Jungkook se posadil vedle mě.

„Obejmi mě, prosím," zakňučel jsem a prosebně se na něj podíval.

Kook kolem mě obmotal svoje ruce. Z jeho těla vycházelo příjemné teplo, které mě začalo pomalu uspávat. Najednou mě Kook vzal do náruče se slovy 'ještě mi nastydneš', odnesl mě zpátky do postele a lehl si vedle mě.

„Spinkej," políbil mě na čelo a uvelebil se vedle mě.

Téměř okamžitě jsem usnul.

Když jsem se ráno probudil Jungkook vedle mě neležel. Docela mě to vyděsilo, protože on vstával vždycky později než já. Rychle jsem vyletěl z postele.

„Kookie?" zakřičel jsem na celý dům, ale nic se neozývalo.

Teď už jsem se začínal fakt bát. Postupně jsem prohledal celé patro, ale nikde jsem ho nenašel. Když nebyl ani v přízemí, začal jsem vážně panikařit.

*Sakra Kookie, kam jsi mi zmizel.*