Troublemaker

Kapitola 16. - Yoongi

Seděl jsem už hodinu v kuchyni a čekal jestli se Jungkook nevrátí, ovšem nestalo se tak. Byl jsem úplně v koncích.

*Co když se mu něco stalo? Co když ho někdo unesl? Co když...*

Opravdu už jsem začal myslet na nejhorší, když v tom mi svitla kapka naděje. Z kapsy jsem vytáhl telefon a vytočil Kookovo číslo, vím že by bez telefonu nikam neodešel.

K mé smůle začal Jungkookův telefon zvonit kdesi v domě. Takže teď už to bylo totálně v prdeli. Po chvíli mě ještě napadlo, jestli náhodou nešel za tou svojí děvkou. Odemkl jsem Kookův telefon a najel na kontakty. Prošel jsem je odshora až dolů a frustrovaně zakňučel, protože většina jich byla 'zašifrovaná' pod přezdívkami.

„Bingo," zašeptal jsem když, jsem našel číslo pod jménem ‚Kurvička Minnie <3'.

Klikl jsem na 'volat'. Asi dvě minuty to zvonilo, a když už jsem to chtěl ve své netrpělivosti položit, Jimin to zvedl.

„Ahoj Jungkook~ah. Copak se děje? Ten tvůj cukřík ti nechce dát co?" z jeho hlasu jsem slyšel úšklebek.

Chvíli jsem nevěděl co mu na to odpovědět, když jsem zaslechl něco jako zasténání.

„Panebože, to jsi to vážně zvedl, když to s někým děláš?" vykřikl jsem znechuceně a netrpělivě si u toho poklepával nohou.

„Y-Yoongi?" zachraptěl koktavě Jimin a já jen protočil oči.

„Jo, jsem to já, a teď nech toho šukání a doval tu svou prdel sem."

„A to jako proč?" ušklíbl se, hned na to jsem zaslechl další jeho vzdech.

„Protože Jungkook zmizel."

„Hned jsem tam," křikl mi Jimin do telefonu a následně mi to položil.

Vykulenýma očima jsem chvíli zíral na hluchý telefon, nakonec jsem jen pokrčil rameny a s Kookovým telefonem šel zpět do kuchyně. Najel jsem na zprávy a zkoušel najít něco co by mi napovědělo kde Kook je. Ovšem jediné co jsem našel byla smska, která přišla dnes ve 4:26.

VYJDI PŘED DŮM, bylo vše co tam stálo.

*To si dělá srandu! Vážně šel v půl čtvrté ven, protože mu přišla smska od člověka co mu vyhrožuje a ještě bez telefonu? Jestli ho najdu, provedu mu něco na co nezapomene.*

Zrovna, když jsem na Kooka v duchu nadával, ozval se zvonek. Vstal jsem a šel otevřít. Sotva jsem otevřel dveře, Jimin vpadl dovnitř.

„Vem klíčky a jedem, nesmíme ztrácet čas. Bůh ví, jestli už není pozdě," začal na mě ječet.

„Bože, uklidni se a radši mi řekni co se děje."

„Na to není čas. Řeknu ti to cestou, teď musíme jít."

Protočil jsem očima, ale bez řečí jsem se obul, popadl klíče a vydal se do garáže s Jiminem v patách. Posadil jsem se za volant a nastartoval. Min si sedl vedle mě.

„Fajn, kam mám jet?" zavrčel jsem, docela mě sralo, že vlastně nevím co se děje.

Jimin vytáhl telefon, něco na něm naťukal a strčil mi ho před obličej.

„Navigace? To mi to nemůžeš říct rovnou?" podíval jsem se na něj.

„Já to tam neznám," zavrtěl hlavou.

„A jak víš, že je tam?"

„Prostě to vím a teď jeď," odsekl mi a založil si ruce.

Naštvaně jsem si odfrkl, ale vyjel jsem. Nějakou dobu jsme oba mlčeli, než jsem to prostě nevydržel a rozhodl jsem se z něho vymámit odpovědi.

„Proč tam jedeme?" začal jsem a krátce se na něj podíval.

„Protože je tam Kook?" podíval se na mě jak na úplného debila.

„A jak to sakra víš?" vykřikl jsem, začínal jsem být pěkně naštvaný. ¨

„Ah... fajn neměl jsem ti to říkat, protože mi to Kook zakázal, ale bydlí tam jeho otec," povzdechl si Min.

„A co s tím vším má jeho otec společného?" nechápavě jsem pozvedl obočí.

„Ty výhružné dopisy a zprávy byli od něj."

„Jak dlouho to Jungkook věděl?" zavrčel jsem a pevněji sevřel volant.

„No vlastně už od začátku."