Troublemaker

Kapitola 6. - Jungkook

Ležel jsem v posteli, nahý a vedle mě můj dlouholetý 'kamarád' Jimin.

Znali jsme se ze střední. Už v té době, kdy jsme se poznali spal s půlkou školy, byl o dva ročníky výš než já a do čtvrťáku stihl úplně všechny. Zkráceně... Jimin byl prostě děvka. Kdykoliv jsem chtěl, byl ochotný se mnou spát. Miloval mě, pokaždé když jsme se viděli mi to říkal, ale já nebyl schopný mu to opětovat. Ovšem jeho pomoci jsem využíval pokaždé, když jsem potřeboval. A momentálně, to bylo vážně akutní. Potom co jsem se s Yoongim líbal v té uličce, jsem byl nehorázně nadržený, že bych byl schopný Yoongiho klidně znásilnit. Normálně by mi to bylo jedno, ale z nějakého důvodu mi na něm až moc záleželo, takže jsem zavolal Jiminovi.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

"Kookie?" promluvil na mě asi po deseti minutách ticha.

"Hmm..."

"Víš, že tě miluju," řekl a otočil se na bok, čelem ke mně.

Zavřel jsem oči, už to tu bylo zas. Pokaždé, když to řekl jsme se pohádali, ale on se mi vždy o pár dní později přišel omluvit.

"Jimine, víš jak to pokaždé dopadne," zamumlal jsem potichu.

"Vím, ale stejně pořád doufám, že mi jednou odpovíš stejně," vydechl a plácl sebou zpět na záda.

"Řekni mi, kdo je to tentokrát," zavrčel.

Tentokrát jsem se na bok přetočil já.

"Můj bodyguard," zašeptal jsem a pohled zabodl do jeho očí.

"On? Ten prcek?" ušklíbl se a já se musel zasmát.

"Jimine, je vyšší jak ty," dál jsem se smál, přestal jsem až když mě praštil do hrudi.

"Stejně jsem silnější," založil si ruce na hrudi.

"To by ses divil," ušklíbl jsem se.

"Ale varuju tě předem, zkus se ho jen dotknout a uvidíš," zašeptal jsem výhrůžným tónem, pak zase bylo ticho.

"Můžu se na něco zeptat?" zase to Jimin přerušil. Beze slova jsem přikývl.

"Řekni mi, co on má a já ne?"

"To já nevím Jiminie," povzdechl jsem se.

V tu chvíli se Jimin zvedl, oblékl si kalhoty, do ruky vzal své triko a beze slova odešel. Totálně jsem to nepochopil. Lehl jsem si na záda a zavřel oči. Vážně mě zajímalo kam Jimin tak vystřelil, ale byl jsem moc líný za ním jít.

Po chvíli jsem zaslechl Yoongiho hlas, sice jsem mu nerozuměl, ale poznal jsem, že je to on. Bylo mi jasné, že mluví s ním, díky jeho divnému zvyku telefonovat venku, mimo dům. Zvedl jsem se, hodil na sebe nějaké oblečení, které se válelo na zemi a vydal se dolů. Stál jsem na schodech, když jsem zaslechl Yoongiho zasténání. I když to znělo trochu bolestně, rozhodně ne tak, že by se mu to nelíbilo.

*Jimine, jsi synem smrti.*

Seběhl jsem schody takovou rychlostí, že jsem se dole málem přizabil a vletěl jsem do obýváku, na prahu jsem ještě zahlédl Jiminovo triko. Když jsem se tam dostal, naskytl se mi 'skvělý' pohled.

Jimin seděl obkročmo na Yoongiho klíně a okusoval jeho krk. Sice jsem si to nepřiznal, ale tenhle pohled mě nějakým způsobem vzrušoval. Přišel jsem k nim, chytil Jimina za vlasy a stáhl ho na zem.

"Já jsem tě varoval Jimine a teď vypadni," procedil jsem skrz zuby a pustil jeho vlasy.

Zatnul jsem ruce v pěst, tak moc jsem se držel, abych mu jednu neubalil. Jimin vstal a s úšklebkem se naklonil k mému uchu.

"Netvrď mi, že se ti to nelíbilo," řekl mi a já v tu chvíli měl vážně sto chutí ho praštit.

"Vypadni," zařval jsem na něho.

On se jen zasmál a otočil se na patě. Na prahu ještě sebral své triko, které si oblékl a následně opravdu odešel. Když jsem slyšel prásknutí vchodovek, začal jsem přecházet po pokoji sem a tam.

"Proč si ho nechal?" vyhrkl jsem nakonec na Yoongiho a s nakrčeným obočím ho sledoval.

"C-cože?" vykoktal nechápavě a koukal na mě jak vyvoraná myš.

"Proč jsi ho nechal to udělat? Na mě většinou řveš sotva se k tobě přiblížím," trochu jsem se zajíkl, protože jsem se prostě cítil hrozně ukřivděný.

Yoongi se mi podíval do očí, ale byl zticha.

"Já n-nevím," zakoktal pak a sklopil pohled.

Potom se zvedl a chtěl odejít. Chytil jsem ho za ruku a přitáhl ho k sobě.

"Pusť mě," vyhrkl a snažil se dostat z mého sevření.

Pak jsem zaslechl tiché 'Promiň,' a hned na to jsem ležel na zemi. Yoongi seděl na mém pasu, ruce mi držel nad hlavou a mělce dýchal. Pohled měl zabodnutý v mých očích. Po chvíli pustil moje ruce, ale pořád na mě seděl. Pomalu jsem se zvedl, takže Yoongi seděl na mých stehnech. Roztomile sklopil pohled a chtěl vstát. Zase jsem mu nedovolil odejít a za límec košile jsem si ho přitáhl k sobě.

"Pust mě, prosím," řekl potichu s pohledem stále věnovaným zemi.

Za bradu jsem ho donutil se mi podívat do očí. Chvíli jsme na sebe koukali a pak Yoongi udělal něco, co bych od něho vážně nečekal...políbil mě.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Tak jo nemůžu uvěřit tomu jaké má tahle povídka ohlasy. Moc, moc, moc vám všem děkuju, hrozně si toho vážím. Teď se opravdu snažím psát každou volnou chvíli, ale moc to nejde. Tak doufám, že se dnešní část líbí.
Loučí se vaše Linnie <3