Adele
"Katherine?" Dívka se na Adele podívala svýma zelenýma očima. "Ano?" Zněla zmateně. "Kde to jsme?" Katherine se začala smát stejně jako předtím ten kluk. "John má pravdu. Jsi fakt asi opilá." Katherine se pořád smála. "John? To je ten vysokej?" Najednou se jí na obličeji objevil naprosto vážný výraz. "Ano to je on Adele co ti je? Jsi zmatená?" Mluví vážně. "Ano popravdě jsem. Co Tobias?" Adele se snažila změnit téma. "Co? Proč se mě zrovna teď ptáš na tohle? Měla by jsi vstávat. Adele vzbuď se! Adele! Už jsme tady!" Trhne sebou. Peter s ní lomcuje. "No konečně už jsi vzhůru." Adele se zvedla z židle a přehodila si přes rameno tašku. Beze slova odešla. "Adele děje se něco?"
"Ne. Všechno je v pořádku." Adele se otočí a usměje. "Tak už pojď." Peter rychle vyběhne z kupé a následuje jí. "Kam máme vůbec namířeno?" Peter Adele dohonil a povytáhl si tašku. "Za jedním ním známým." Adele na Petera mrkla a přidala do kroku.
Peter
Šli městem. Byly v Kanadě ale ne v Hire. Nebo spíše to vypadalo jako Berlín. Šli dlouhou ulicí. Na zemi byl nepořádek a okolo se válelo několik bezdomovců. Bylo zvláštní, že Peter vůbec nevěděl kde jsou. "Adele? Kde vůbec jsme?" "V Derry. Je to takové menší kanadské město." Zašli za roh. "O takovém městě jsem nikdy neslyšel." Adele se na Petera komicky otočila. "Na žebříčku nejnavštěvovanějších míst světa Derry zrovna není." Zasmála se a otočila. Znovu se vydala na cestu na místo o kterém Peter nic nevěděl. Popravdě vůbec nevěděl kam jdou. "Kam to jdeme?" Zavolal na Adele která už byla na konci uličky. "Uvidíš!" Peter se zasmál a rozběhl se. Na rohu jedné z mnoha ulic byl malý obchod. Zašli do něj. Byl to nějaký elektro shop. Když vešli dovnitř stál tam za pultem muž. Byl vysoký. Měl špinavé blond vlasy a nosil černé brýle. Mohlo mu být asi 35 let. "Mathere! Ráda tě vidím." Mather se otočil na Adele. "Adele? Pane bože jsi to opravdu ty?" Vyšel před pult a obejmul Adele. Peter sklopil oči. Ano žárlil. Protože to je chlap kterej žárlí jenom když se na holku co se mu líbí pouze podívá. "Peter tohle je Mather. Mathere tohle je Peter." Podal znechuceně Matherovi ruku a zatřásl s ní. "Rád vás poznávám." Zalhal. "Já vás taky." Bylo vidět, že Mather z něho taky není nějak extra nadšený. Adele se zasmála. "No to je jedno. Mathere potřebujeme stroj času." Mather se vylekal. "Cože? Ale j-já už ho nemám!" Koktal Mather. Peter to nechápal. Tak tenhle rádoby chlap má stroj času? Adele se přestala smát a zvážněla. "Máš ho." Přistoupila k Matherovi. "Vím to protože nedávno u tebe byl Backy. Takže nám ho koukej ukázat. Závisí na tom životy lidí." Teď už Adele stála u Mathera tak blízko, že se skoro dotýkaly i nosy. Peter zakašlal. Začínal mít pocit, že tomu Matherovi dá za chvíli přes hubu. Adele se odtáhla ale jenom trochu. "Dělej." Zašeptala a zvedla ruku. Začal jí z ní vystupovat fialový prášek. Šel Matherovi přímo do hlavy. Najednou jako kdyby jste někomu přepnuli tlačítko se Mather jakoby probral. "Ano! Samozřejmě! Pojďte je ve sklepě!" Vydal se do sklepa. Adele sklopila ruku a koukla na Petera. Pousmála se a vydala do sklepa. "To bylo úžasné." Zašeptal Peter a vydal se naprosto ohromený do sklepa.
Adele
Adele Mathera moc dobře neznala ani nevyhledávala. Setkala se s ním jen několikrát kvůli cestování časem. Když vešli do sklepa odhalil se tam velký železný stroj. Maximální kapacita bylo 5 lidí. Byl už trochu schátralý ale fungoval a to teď bylo důležité. Naproti stroji bylo asi 5 počítačů a u nich židle. Ve stroji byly zelené kapaliny. Byl to stroj času. "Posaďte se. S největší pravděpodobností omdlíte takže se kdyžtak nelekněte." Adele si sedla na jednu z železných židlí a Peter vedle ní. "Už jsem přežil i horší věci." Peter se na Adele usmál. Přesně tohle Adele potřebovala. Úsměv. Ale jenom ten Peterův. "Fuj asi budu z tý tvý lásky blejt." Malekid začal vydávat ironické dusivé zvuky. "To není žádná láska." Mather stroj času zapnul. "Kam by jste se rádi vydali?" Adele se zamyslela. Jistě to nevěděla ale musela doufat, že to odhadla správně. "1843."
"Dobře." V tu chvíli se začal stroj hodně otřásat. Před očima se jim začali promítat různé nekonečné díry do kterých Adele i Peter padali. Bylo to omamné. Nevím jak dlouho to trvalo ale asi po 2 minutách dopadli Adele i Peter na zem někde uprostřed divokého západu. Omdleli. "Tak už jsi tady. Teď nás jenom najít." Zase tam byla. V Hire. Katherine se krčila vedle ní. "Kde vás mám hledat? A kde je vůbec Peter?" Katherine se do očí vhrkly slzy. "Najdeš nás neboj. Ale já ti nerozumím. Jak jako co se stalo s Peterem? Vždyť to víš!" Slzy jí stékaly po tváři. "Co mám vědět?"
"Přeci, že je Peter mrtvý!"
