Adele
Adele vyběhla ze svého pokoje. Neměla ani tušení jak dlouho spala, ale už se blížil večer. Spala celý den? A co se za tu dobu stalo? Adele tyhle myšlenky zahnala a běžela dolů. Vyběhla z budovy, ale tam se rychle zastavila. Okolo ní byly Kellerovi lidé kteří na ní mířili puškami. Adele se rozhlédla a viděla své přátele. Všechny drželi a nikdo z nich se nemohl pohnout. Podívala se na Kellera který držel Katherine pod krkem. "Věděl jsem, že se my dva ještě uvidíme." Měl nepříjemný a zlý hlas. Nepříjemně se usmíval a oči upínal jenom na Adele. "Mám pro tebe nabídku. Buď mi řekneš kde jsou kameny nekonečna nebo tady tvojí kamarádku zabiju." Podíval se na Katherine. Měla krvavou ránu na hlavě a krk měla rudý od Kellerova sevření. "Neříkej mu to, Adele!" Zařval Dylan, ale hned jak to udělal mu dali takovou ránu do obličeje, že se skácel k zemi. Adele nevěděla co má dělat. Už jednou o někoho přišla a nechtěla o někoho přijít znova. Už ne. Ale říct mu kde jsou kameny nekonečna nemohla. Sama to ani nevěděla. "Co mám dělat?" Zeptala se tak neslyšně, že i kdyby vedle ní někdo stál otázku by neslyšel. Ale ta pro koho byla určena jí slyšel dobře. "Je to past. Ona je s nimi. V žádným případě jim to neříkej! Věř mi!" Adele nemohla uvěřit vlastním uším. Katherine byla s Kellerem. Celou dobu to byl plán. A kámen reality se jí na to snažil upozornit. Ale marně. Adele se Kellerovi podívala do očí. "Zabij jí." Katherine začali křičet, ale Keller jí nezabil. Adele srazili dva vojáci k zemi. Nebránila se. Keller Katherine pustil. "Jsi chytrá a to se mi na tobě nejvíc líbí. Jsi moc chytrá." Katherine si vedle Adele klekla. "On nabízí obrovskou moc Adele. Obrovskou. Nemůžeš mi to mít za zlé." Zašeptala a potom se zvedla a šla za Kellerem. Stoupla si vedle něho jako jeho žena. "Odveďte je!"
Vzali je do cel. Tedy spíš do cely jelikož tam byla jenom jedna. Naházeli je tam jako brambory a odešli. "Tak to je v prdeli." Richie pomohl Willovi a Dylanovi si sednout. "Myslel jsem, že Katherine bude v pořádku. Že bude jiná. Ale asi jsem se zmýlil." Adele se podívala na Richiho nesouhlasným pohledem. "Keller vládne moci kterou nechápeme. Ani já jí nechápu. Vládne něčemu nadpřirozenému. Katherine tohle nemá z vlastní hlavy. To vím jistě. Ovládá jí a my jí musíme pomoct jasné?" Všichni se na ní koukali jako kdyby byla blázen. Po chvíli mlčení Will pokýval hlavou. "Máš pravdu." Adele se usmála. Nakonec souhlasili i ostatní. Všichni věděli jedno. Musí se odsud dostat. Prostě musí. Klíče měl za opaskem připevněný jeden ze stráží který chodil kolem jejich celi. Takže bylo jasné, že je musí získat. Ovšem rozhodli se, že počkají do dalšího dne. Už byla noc a bylo by to moc nápadné. Všichni si lehli na zem a usnuli.
"Jak ti říkají?" Adele stála v Cordellu. V jejich obrovském paláci. Dlouho tu nebyla. Ovšem palác už nebyl tolik pokrytý zlatem jako tenkrát. "Jak ti říkají?" Adele stále slyšela z dáli tuhle otázku. Nechápala jí. Ale byla až příliš daleko než aby se jí zabývala. Najednou se na druhé straně místnosti otevřeli dveře. "Jak ti říkají?" Dovnitř vešel muž kterého Adele tak dobře znala. Theron. Šel k ní pomalým krokem. "Therone? Jsi to opravdu ty?" Vypadal pořád stejně. Jediné co se na něm změnilo bylo malé strniště které měl na bradě. "Dlouho jsme se neviděli Adele. Říkal jsem si jestli si vůbec ještě stále naživu." Theron přišel k Adele obejmul jí. Adele ho s radostí obejmula taky. "Jak ti říkají?" Ta otázka se stále přibližovala ale stále to nebylo tak hrozné. "Je mi líto tvé ztráty Adele. Vážně. Ale musíme si promluvit o něčem důležitějším. Ta dívka nesmí z tohohle boje vyjít s kamenem času. Prostě nesmí. Jestli se odsud dostane s ním mohlo by se všechno pokazit. Ty to dokážeš já ti věřím." Adele na Therona s údivem koukala. "Jak ti říkají?" Ne proto, že by nechápala jeho slova, ale proto, že vůbec nevěděla, že to ví. Rozhodla se tím nezabírat. "Chápu takže musím kámen času dostat k Doctorovi Strangovi?" Theron kývl. "Dobře. Souhlasím. Ale Therone poslouchej já nejsem superhrdina. Jsem jen holka z vesmíru. Je dost možné, že se mi to nepodaří." Theron se na Adele podíval stejně jako se ona dívala na Richiho. "Nesmíš říkat, že se ti to nepodaří protože musí. Adele mě si nikdy nemilovala tolik jako jeho. Řekni, že to děláš pro něj a potom si promluvíme o tom, jestli se ti to nepodaří. Teď poslouchej." Adele se Theronovi podívala do jeho hnědých očích. Jiskřila v nich naděje. Začal šeptat jako kdyby je někdo poslouchal. "Ty jsi superhrdinka. Jenom jí v sobě musíš najít. Jak ti říkají?" Teď ta otázka vzešla z jeho úst. "Jak ti říkají? Jak ti říkají? Jak ti říkají? Jak ti říkají?" Stále přidával na hlase. Najednou byla ta otázka slyšet z každého koutu paláce. Ne jenom z Theronových úst. "Jak ti říkají? Jak ti říkají? Jak ti říkají?" Bylo to tak hlasité, že si Adele musela zacpat uši. Bylo to k zešílení. Obraz před očima jí začal tmavnout a Adele se skácela k zemi. Když se probrala na špinavé zemi hlavou se jí stále hnala otázka na kterou nedokázala odpovědět. "Jak mi vlastně říkají?"
