Peter
Jeli divokým západem až do setmění. Kvůli nápadnosti opustili od nápadu, že přespí někde ve městě a tak si lehli pod stromy. Peter byl unavený ale zároveň šťastný. Mohl by celou noc Adele říkat jak moc jí miluje ale únava vyhrála. Asi ve 2 hodiny ráno se Peter vzbudil. Ležel pod stromem v celkem vysoké trávě. Adele vedle něho neležela. Opřel se o lokty a podíval se směrem k jezírku které bylo hned vedle těchto stromů. Adele tam stála a dívala se do vody. "Adele? Děje se něco?" Otočila se na Petera a mile se usmála. "Ne. Všechno je v pořádku." Ale nebylo. V jejích očích byla vidět bolest. Popravdě v Adelininých očích bylo vidět vždycky kus bolesti. Peter se zvedl a přišel k Adele. Chytl jí za ruce. "Dobře tak ještě jednou. Děje se něco?" Snažil se působit klidně. Adele se vymanila z jeho sevření. "Ano Petere. Všechno je v po..." Zasekla se. To slovo spolkla jako kdyby to byla sušenka. "Co je?" Adele se zadíval na stromy. "Někdo tu je." V tu chvíli Petera někdo uhodil něčím těžkým do hlavy. Padal k zemi. "Petere!" Zařvala Adele ale víc už si Peter nepamatoval.
Adele
Peter spadl bezvládně k zemi. Adele k němu rychle přiběhla a začala s ním lomcovat. Po chvíli jí ale došlo, že to nemá smysl. Zvedla se. Věděla, že je za ní skupina lidí s kloubouky kteří chtějí s Adele mluvit. Otočila se směrem k nim. "Hele nemusíte hrát tuhle hru. Já vím kdo jste." Předstoupil jeden asi 20 let starý muž. Blonďák s černým kloboukem. "Tak kdo jsme?" Adele se usmála. "Nevím jak si říkáte ale už jsem vás viděla. Zdálo se mi o vás. Otázka je jestli víte kdo jsem já?" Blonďák si sundal klobouk a začal si s ním hrát v ruce. Až teď se odhalili jeho krásné modré oči. "Jsi Adele. Asgardská princezna. V podstatě jsi polobůh a umíš čarovat. Tenhle kluk co leží na zemi je Peter. Taky jeden ze superhrdinů které znáš." Znovu si nandal klobouk. Za ním se mihl další stín muže. Ten muž si stoupl vedle blonďáka. Byl starší mohlo mu být tak 25 let. Měl hnědé vlasy a hnědý klobouk. "Potřebujeme abys šla s náma. Toho kluka vezmeme sebou. Jedna dívka tě chce vidět." "Jo Katherine já vím. Znám jí." Ten muž vypadal trochu zmateně jelikož věděl, že o Katherine nikdo neví. Pokynul jednomu zrzkovy starému asi 20 let a ten přiběhl aby vzal Petera do náruče. Odnesl ho na koně kterého držel další hnědo vlasý muž kterému bylo tak 23 let. Adele nevěděla kolik jich může být ovšem vzadu si všimla ještě jednoho muže kterému ovšem neviděla do obličeje. Ale jedno věděla jistě. Toho blonďáka znala. Byl to ten kluk z jejího snu. Ten co jí ukazoval aby byla zticha. Adele se usmála a šla ke koni.
Peter
Peter se probral někdy ráno. Okolo něj bylo 5 mladých mužů jen o několik málo let starších než je on sám. Adele seděla vepředu a povídala si s nějakým zrzkem. Adele se na Petera otočila. "Petere! Jsi vzhůru. Tohle je Dylan." Ukázala na zrzka. "Tohle je Garder." Ukázala na hnědovlasého. "Tohle je Richie." Ukázala na dalšího hnědovlasého. "Tohle je Will." Ukázala na černovlasého který z nich všech vypadal nejzáhadněji. Jako jediný z nich se nějak mile neusmíval. Jeho oči se mu skrývali ve stínu jeho klobouku. Věděl, že pokud budou s někým problémy tak s ním. Pokynul mu na pozdrav stejně jako ostatní. "A tohle je Roger." Podívala se směrem k blonďákovi. "Všechny vás rád poznávám. Ale mohli jsme se poznat jinak. Ne tak, že mě praštíte do hlavy. Kam vůbec jedeme?" Garder si promnul rameno a poplácal svého koně. Měl krásně hnědého stejně jako byly jeho vlasy. "Jedeme do Hire. Katherine vás ráda uvidí." Peter se zarazil. "Katherine? To je ta o které jsi mi vyprávěla?" Otočil se směrem k Adele a ta kývla. "Aha. To je zajímavé." Peter si zamnul krk který ho stále od rány bolel. Měl sto chutí se zeptat kdo to udělal a vůbec by se nedivil kdyby to byl Will. Jeli celý den. Celou dobu si povídali o životě těch záhadných kluků ale také o životě Adele a Petera. Dozvěděl se třeba to, že jim všem umřeli rodiče při výbuchu který byl před několika lety v Hire. Byly už dospělí, dokázali se o sebe postarat ale pořád nebyly nejdospělejší a bylo vidět, že jim to zatím nechybí. Každý měl za opaskem revolver který mohli všichni použít kdyby chtěli. Ale neudělali to. Nakonec se z nich vyklubali fajn kluci co si už ale něco zažili. Jediný kdo celou cestu nepromluvil ani slovo byl pochopitelně Will. Peter se na něj nechápavě podíval. Když se podíval zpátky zachytil pohled Richiho který se na něj docela vážně díval. Přijel k němu blíž a naklonil se aby je Will neslyšel. "Není moc společenský. Ale co se týče boje je nejlepší z nás všech takže ho budeme potřebovat. Trochu víc mluví jen snad když se opije a to to taky není zas taková sláva. Ale je to dobrej chlap to se musí nechat." Peter se na Richiho podíval. "Kolik je mu let?" "22" Peter povytáhl obočí a podíval se na Richiho. Ten mrkl a zase popojel víc dopředu k Rogerovi který jel vedle Adele. Peter se podíval do noci a zjistil, že je snad nejvíc unavenej co kdy byl. Podíval se krátce na Willa který si hrál se svím revolverem a potom se znovu zadíval do dálky.
