Adele
Do Hire se dostali asi v 8 hodin večer. Hire bylo malé městečko. Vypadalo podobně jako to kde Adele s Peterem kupovali šaty. Byla tam hospoda, penzion, obchody a nějaký malý úřad. Bylo to prostě klasické město z filmů. "Kdo je tu šeřif?" Roger se na Adele podíval. "Keller. Je to pěknej debil." Keller. To jméno muže který má zabít Petera. Adele naskočila husí kůže. Ten muž byl skutečný. Adele se začala děsit sama sebe. "Katherine na tebe počká nahoře v penzionu. Zavedu tě tam. Ale chce jenom tebe. My to tu trochu Peterovi ukážeme stejně už se blíží večer. Adele kývla. Rozloučila se s ostatními a Roger jí doprovodil nahoru. "Kdybys nás ještě dneska hledala budeme v hospodě." Adele se usmála a vešla do dveří. U okna stála malá světlovlasá dívka. Byla otočená směrem k oknu. Měla černé kalhoty a bílou košili. "Zavři dveře." Její hlas byl uklidňující. Adele zavřela dveře. Katherine se na ní otočila. Její zelené oči pláli nadšením. "Katherine!" Adele se rozběhla a chytla jí kolem ramen. Když se po asi minutě pustili Katherine se usmála a sedla si do křesla. "Sedni si. Ani nevíš jak ráda tě vidím. Neviděli jsme se celou věčnost! S klukama už jsi se určitě seznámila jsou fajn že jo?" Adele si sedla. Katherine byla jako natěšené dítě. "Jo jsou moc fajn. Katherine proč jsi se mnou chtěla mluvit?" Katherine se trochu uklidnila. "Tady v tomhle městě žije muž jménem šerif Keller. Je to ten největší hajzl ze všech hajzlů. Potřebujeme pomoct. Určitě ti kluci vyprávěli o výbuchu který zabil jejich rodiny. Ten výbuch založil právě on. Akorát tomu nechtěli z rady uvěřit a tak ho propustili s podmínkou. Snažíme se ho sesadit ale on je mocnej. Vážně docela dost. A sami to nezvládneme. Ano je několik lidí kterým bych zavolala ale tebe potřebuju nejvíc. Adele prosím." Katherine se zvedla a znovu šla k tomu oknu. "Dobře. Pomůžu vám. Takže budeme čekat až něco udělá nebo jak?" Adele se zvedla a šla ke Katherine. Měla dost dobrý důvod proč Katherine neříkat o tom co se jí zdálo jelikož bylo vidět, že o tom Katherine nemá ani páru. "Ano budeme čekat. Doufám, že ty ani Peter nikam nespěcháte." Adele se usmála. "Zůstaneme jak dlouho bude potřeba."
Peter
"Kam chceme jít teď?" Peter se otočil směrem k ostatním kteří šli za ním. Byly všichni. "Nevím jak ty ale jediný na co mám teď náladu je dát si pivo." Řekl posměšně Garder a všichni se rozhodli jeho názor sdílet. Včetně Petera. Zamířily teda směrem k hospodě. Všichni si objednali pivo a sedli za pult. "Máš nějakou holku Petere?" Zeptal se Dylan a napil se. Peter o odpovědi chvíli přemýšlel. "No já ani nevím." "Na tuhle otázku existuje jenom jedna odpověď. Ano nebo ne. Tak jak?" Peter se zamyslel. "Ano." Richie se rozesmál. "Je to Adele viď?" Peter pokývl. Všichni se začali smát. Peter upil trochu piva. "A jak tu vůbec žijete?" Otočil se na ostatní. "Žijeme ze dne na den kamaráde. Občas sem přijedou indiáni a v těhle chvílích si dávej extra bacha!" Peter se pousmál. "Neboj umím se o sebe postarat." V tu chvíli se Will zvedl a odešel po schodech nahoru. Peter si vzpomněl na Richiho slova. "Trochu víc mluví jen snad když se opije a to to taky není žádná sláva." Takže je plán opít Willa? Asi jo. Celý večer si tam všichni povídali. Adele se u nich už za celý večer nestavila a popravdě Peter si toho ani nevšiml. Když už nastala noc začalo to být trochu divočejší. Pustila se hudba a ženy začali tancovat na pódiu. Tohle je western. Pomyslel si Peter a upil trochu piva. Povídal si se všema co mu přišli pod ruku. Potom si ovšem všiml pohledu. Pohledu z druhé strany hospody. Byl to Will. Stál u pultu a popíjel pivo. Klobouk měl sundaný a položený na pultě takže se odhalili jeho havranové oči. Peter se na něj podíval trochu nechápavě. Will se usmál. Má s ním zkusit promluvit? Je už dost opilý? Moc nevypadal. Po chvíli k Willovi přišel Roger a něco mu řekl. Přes hudbu ho Peter neslyšel. Pravděpodobně by je neslyšel ani kdyby tu ta hudba nebyla. Will se pousmál a vyšel z hospody. "Co tu tak civíš? Pojď se trochu bavit!" S přemýšlení ho vytrhl Dylenův hlas. Čím víc pil tím dokázal skrývat, že nemyslí stále na toho záhadného muže Willa. Čím víc pil tím víc mohl předstírat, že nevidí pohledy mladíků když si myslí, že se na ně nikdo nedívá. Ty prázdné pohledy plné strachu. Ale na to vždycky po chvíli zapomněl.
