Peter
"Kdo ti to nedovolí?" Peter se snažil nepůsobit naštvaně jelikož nechtěl Adele vynervovat. Ale doopravdy mu celé tělo hořelo vztekem. Adele o něm věděla všechno ale on o ní nic. "Na tom pra nic nesejde." Adele najednou vypadala jako kdyby před ní umřel někdo blízký. Začala se škrábat na levé ruce a zadíval se ven do noci. "Ne Adele! Já to chci vědět. Chci to vědět protože ti chci pomoct." Peter vstal a chytil Adele za ruce. "On nechce abych se vracela v čase. Nechce abych si připomínala věci co se už stali ale hlavně proto abych se nesnažila minulost změnit." Peter se Adele podíval do jejích modrých očí. Nebyly plné strachu ale odhodlání. "Kdo?" Zašeptal. "Odin." Peter se zarazil. "Cože? A není Odin náhodou mrtvý?" Adele se Peterovi vytrhla a šla směrem ke dveřím. Peter vypálil pavučinu a ta jí chytla na zápěstí. Prudce se otočila. "Někteří ti ani po smrti nedají pokoj." Adele se usmála. Byl to upřímný úsměv který ti dodá sílu. Ostatně jako vždycky. Peter úsměv opětoval a pavučinu vrátil zpět do přístroje. Adele odešla. Od této chvíle Peter cítil jednu věc. Věc kterou si dlouho nechtěl přiznat. Lásku. Lásku k Adele. Věděl, že s ní být nemůže ale cítit si mohl co chtěl nebo snad ne? Teď už musel Peter udělat jen jednu věc. Zabalit si protože je čeká výlet do Kanady.
Adele
Bylo brzo ráno následujícího dne. Adele si přehodila přes rameno tašku s pár potřebnými věcmi. "Výlet. Dlouho jsme si nikam nevyrazili co? A s Peterem? To bude úžasný ne? Můžete se někde ve křoví líbat a bude ti už konečně dobře nemám pravdu?" Adele jenom protočila oči a vyšla z domu. Peter hned za ní. Steve a Vanda stáli ve dveřích. "Teď už je to na vás. Hodně štěstí. A ještě jednou děkuju." Adele se na Steva usmála. "Není zač." Otočila se na Petera a vyšli směrem New York. "Kam chceme jít?" Bylo vidět, že Peter by už tam nejradši byl. "Jestli čekáš soukromej tryskáč tak tě musím zklamat. Pojedeme vlakem. Takže míříme na hlavní nádraží." Peter se začal smát. "Ale nemusíme tam jít pěšky, že ne?" Adele došlo na co myslí. "Ne nemusíme. Ale budeme si dávat pozor ať nás nikdo nevidí." Peter si přes hlavu přetáhl masku a chytil Adele do náruče. Než se stihla nadechnout letěli nad New Yorkem. Zahlédli i základnu Avengers. "Tam se asi v poslední době nevrátíme, že ne?!" Křičel Peter přes vítr který okolo nich panoval. "Ne nevrátíme." Adele věděla, že tahle mise bude jiná. Věděla, že nemůže být náhoda, že se jí o tom místě zdálo. A taky měla obavy, že pokud se dostanou do minulosti je dost možné, že už se nevrátí. Toho se snažila Adele před Peterem vyvarovat. Teď si chtěla hlavně užít let. Po nějaké době se dostali nad hlavní nádraží. Peter si nenápadně sundal masku a nasedli do vlaku. "Jak dlouho pojedeme?" Adele se zrovna koukala na jízdní řád. "Nevím ale dlouho. Pojedeme přes noc." Otočila se na Petera. "Takhle cestujou Avengers. Zvykni si." Začala se smát a nastoupila do vlaku. Peter hned za ní. K jejich překvapení nebyl ve vlaku skoro nikdo takže měli kupé pro sebe. Jeli dlouho. Celou cestu si povídali o všem možném. Peter seděl na proti Adele a v nočním světle vypadal fakt dobře....počkat co? No radši nic. "Adele můžu se tě na něco zeptat?" Adele kývla. "Nechci tě tou otázkou urazit ale jak jsem se tě zeptal v tom domě na Therona byla si taková překvapená proč?" Adele se zarazila. "No jenom mě ta otázka překvapila nic víc. Je to proto protože se mě na Therona nikdy nikdo nezeptal jako jo asi to bude kvůli tomu, že si jediný kdo to ví ale prostě tak." Adele si poposedla a začala si zase hrát se svým náhrdelníkem. "A víš kde je?" Adele si povzdechla. "Asi pořád v Cordellu proč tě to vůbec zajímá?" Adele byla pořád v klidu. Ale téma s nadpisem Theron jí štvalo. "Jen tak to je dobrý." Peter vypadal sklesle a tak se zase obrátil a začal se dívat ven do noci. Adele se rozhodla, že se ho nebude na nic ptát a nechá to být. Už si spolu nic moc neřekli takže Adele po chvíli usnula. Byla zase tam. V Hire. Ale tentokrát bylo něco jinak. Zase se všechno předtím opakovalo. Kluk s tmavě hnědými vlasy jí chytil za ruku a běžel s ní za roh domu. Jeho parta běžela opět za ním. Ale tentokrát se Adele taky ukryla. "Kdo jsi?" Kluk se zarazil. "Jsi opilá nebo úplně vymetená?" Adele se podívala na dívku vedle ní. Znala jí. Už minule si jí všimla ale nemohla jí přijít na jméno. Prostě nemohla. Celou noc nad tím jménem přemýšlela. Ale teď jí to došlo. Ta dívka co se společně s partou kluků krčila před vojáky byla Katherine.
