Adele
"Ne! Dost! Nezabíjej je prosím!" Keller se na Katherine podíval. Kývl rukou a pistolníci se stáhli. "Věděl jsem, že to na tebe bude fungovat." Katherine vypadala vyděšeně ale zároveň odhodlaně. Adele se krčila za dřevěným plotem domu přes který nebylo nic vidět. "Co chceš dělat?" Adele se zamyslela. "Musíme se nějak dostat pryč. Ne jenom my ale i ostatní." Šeptala skoro neslyšně ale Malekid jí dobře slyšel. Po čtyřech se vydala pryč. Ale pak se zarazila a zaposlouchala. "Rád bych poznal tu tvojí kamarádku nebo co to je. Jmenuje se Adele a vůbec nic o ní nevím. Prý dokáže věci o kterých se lidem ani nesnilo. Měla by být někde tady. Tak kde je?" Adele slyšela Kellerova slova a nebyla z nich nadšená. Měla v plánu se odsud dostat bez toho aby jí viděli ale to se jí očividně nepovede. "Pokud se mu ukážeš tak ti kryju záda." Adele se usmála a zvedla se. "Jsem tady." Nezakřičela to spíš řekla. Vyšla zpoza plotu a šla za Kellerem. "Co chceš?" Byla to trochu hloupá otázka jelikož to Adele stejně věděla. Chtěl kámen reality. Byla už úplná tma a Adele Kellerovi neviděla do očí. Ale byla si jistá, že je to šílenec. "Chci to co vlastníš ty a tvoje kamarádka." Adele si stoupla vedle Katherine. Katherine nebyla ani trochu v rozpacích. "My nic nemáme. A i kdybychom měli tak bychom ti to nedali." Katherine byla obličejem tak blízko Kellera, že by se mohli klidně políbit. Hned jak to dořekla šla od něj hned zase trochu dál. "Takže něco máte." Vydedukoval to správně ale Adele ani Katherine neměli v plánu mu to říct. Adele už to nebavilo a tak se postavila před Kellera. "Zmizte. Zmizte nebo jediný co ucítíš bude tvoje rozbitá čelist." Skoro šeptala. Keller vypadal trochu v rozpacích ale hned se zase vzpamatoval. "Ty mi nebudeš říkat co mám dělat a co ne." Napřáhl ruku a rozmáchl se. Ale dřív než mohla pěst doletět k Adelininýmu obličeji zastavila se. Nebo spíš něco jí zastavilo. Byla to pavučina. Adele se usmála. Keller vypadal zmateně. Najednou na něho skočil Peter. Vzal ho a hodil do jednoho z domů. Podíval se na Adele. "To nebylo tak špatný." Usmál se a šel se postarat o Kellera. Z budovy začali vybíhat ostatní. Začala taková ta typická bitka z westernovek. Adele s Katherine rychle běželi za dům. Ale než tam stačili doběhnout něco za nimi vybuchlo. Obě spadli na zem. Když se otočili za nimi hořela celá hospoda. Bylo to jediné světlo. Adele se na Katherine podívala. Vypadala ustaraně. "Musíme zmizet. Najdi ostatní. Sejdeme se na konci Hire." Adele kývla a běžela ostatním na pomoc. Neproměnila se. Zatím ne. Útoky se snažila odrážet kouzly a šlo jí to. I po několika minutovém boji nebyla zraněná. Jenom unavená. Rozhlédla se kolem, když v tom jí někdo praštil něčím po hlavě. Adele spadla na zem ale neomdlela. To bylo špatné jelikož se začala rozčilovat. "Ne, ne, ne, ne, ne." Šeptala. Ležela na písčité a špinavé zemi. Obličej měla umazaný jako od popela. Hlava jí třeštila a v uších pískalo. Podívala se nad sebe. Moc vojáků zde už nebylo jenom vzadu hořela hospoda. Před Adele stál člověk. Bylo téměř jasné kdo to byl. Šerif Keller. Šel k ní pomalým krokem. Adele se snažila zvednout ale moc dobře to nešlo. Nakonec se zvedla a zavrávorala ale potom už stála v pořádku. "Mě nemůžeš zastavit! Mám vždycky co chci a budu to mít i teď! Takže mi to dej nebo zemřeš!" Adele se zasmála. "Nedám protože by to stejně vyšlo stejně. Budu s tebou bojovat do posledního dechu ale nedám ti to. Prostě ne." Keller se usmál. "Dobře. Tak zabiju někoho jinýho." V tu chvíli přišli asi 2 Kellerovi vojáci. Oba svírali omráčeného Petera. Keller se na Adele otočil a zařval. "Já mám vždycky co chci. Ještě se uvidíme." Přišel k Peterovi a nemilosrdně mu podřízl krk. Peter byl okamžitě mrtvý. Vojáci pustili Peterovo mrtvé tělo k zemi a odešli. Keller s nimi. Adele se ho nesnažila dostihnout. Jediné na co se teď byla schopná dívat bylo Peterovo mrtvé tělo. Adele k němu pomalým krokem šla. Před tělem si klekla. Položila ruku Peterovi na čelo. Po tváři se jí začali kutálet slzy. "Petere...." Zašeptala. Okolo ní to hořelo. Ale to jí nevadilo. Teď už jí nevadilo nic. "Já ho zabiju. To slibuju. Zabiju ho já..." Zasekla se. Nevěděla co má říct. "Miluju tě." Zašeptala políbila Petera na čele. Zvedla se. Podívala se před sebe. Byla tam. Byla ve svém snu. V tom zvláštním snu který se jí zdál. Až teď jí to všechno došlo. Zdálo se jí o budoucnosti.
