Adele
Hned ráno se Will a Roger vydali na cestu. Nevypadali, že by se jim vyloženě chtělo ale na výběr neměli. Potom už je jenom sledovali jak v dáli odjíždí. Adele stále trápil Katherinin kámen času. Popravdě si vůbec neuvědomila, že ho má ona a trochu jí to zneklidňovalo. Seděla na parapetu ve svém pokoji a dívala se z okna. "Takže ty si myslíš, že by mohla být Katherine nebezpečná?" Malekidův hlas zněl až nechápavě. "Ne nebezpečná ale bojím se aby někomu nebo sobě neublížila." "Snad umí kámen času ovládat ne?" Adele se zamyslela. "Tím bych si nebyla tak jistá. Říkala mi, že se o kámen času moc nezajímá a myslím, že se o něj ani zajímat nechce." Adele si povzdechla. Sama kamenům nekonečna dobře rozuměla takže věděla co to obnáší. A taky věděla jak moc mohou být nebezpečné. "A co když opravdu někomu ublíží?" Nad touhle otázkou Adele nepřemýšlela. Nebo tedy spíš nad ní přemýšlet nechtěla. Nechtěla si to připustit. "Tak jí zastavíme." Najednou dovnitř vběhl Peter. Adele se vylekala. "Pane bože! Jsi tady všude tě hledám! Ehm...si v pohodě?" Adele na Petera ukázala aby počkal než se uklidní. Když se jí to nějak povedlo zvedla se. "No co se děje?" Podívala se mu do jeho hnědých očí. Usmála se. Něco k němu cítila. Ano opravdu. Ale teď na to nebyla správná doba. Peter na Adele zíral a potom jakoby se probral. "Musíš jít se mnou! Hned!"
Peter
Peter ostatním pomáhal s plánem na šerifa Kellera. "Takže se musíme dostat sem abychom je překvapili. V tu chvíli musíme mít připravené pušky...." Peter občas poslouchal a občas taky ne. Ale jejich plán chápal. "Ale co když někoho zajmou? Třeba jako rukojmí?" Všichni se na Petera podívali nechápavým pohledem. "Ehmm...no to vyřešíme později." Řekl Richie trochu v rozpacích. Peter z toho pochopil, že nad tím ještě ani nepřemýšleli. Najednou se otevřeli dveře a dovnitř vešla Katherine. "Neviděli jste Adele?" Peter se zamyslel. Od té doby co se dostali do Hire si s Adele vůbec nepromluvil. Popravdě ani nevěděl co jí má říct. "Proč jí hledáš?" Katherine se podívala na Dylana který stál u mapy. "To nemusíš vědět." "Bude nahoře." Katherine kývla ale než stačila něco říct ozvala se rána. Ne moc hlasitá ale dostatečně slyšitelná aby všem došlo co se děje. "Byla to past. Šerif Keller je tady!" Zařval Garder ale to už všichni začali balit věci. Katherine po nich řvala co mají vzít sebou a oni jí poslouchali. Peter rychle vyběhl ze dveří a běžel nahoru po schodech k Adele. Vrazil do dveří. Adele se rychle trochu vylekaně otočila. "Pane bože! Jsi tady všude tě hledám! Ehm..si v pohodě?" Adele vypadala trochu ustaraně. Ale hned se na Petera usmála. Nevšimla si toho. "No co se děje?" Peterovi až teď došlo, že jí vylekal a, že málem probudil Malekida. Chvíli se na Adele díval ale jen chvíli jelikož mu potom došlo proč tu vlastně je. "Musíš jít se mnou! Hned!" V tom to Adele došlo. Podívala se z okna a pak zpátky na Petera. Nevypadala vylekaně ale odhodlaně. "Sakra." Zašeptala. Peter jí rychle chytil za ruku a táhl dolů. Když byly před domem museli se rozdělit. Adele běžela za Katherine a Peter za ostatními. Ti už byly připravení v budově s puškami. Richie po Peterovi hodil revolver ale Peter mu ho hodil zpátky. "Já ho nepotřebuju." Richie vypadal trochu zmateně ale nechal Petera ať si dělá co chce. Ukryly se za okny a čekali. Už se blížila noc a v šeru nebylo skoro nic vidět. Bylo ticho. Kdykoliv se někdo nadechnul bylo to slyšet. Peter čekal. Měl husí kůži. Bál se. Ale kdo ne? I ostatní se báli. Většinou si okusovali rty a klepali se jim ruce. Z protějšího domu vyšla postava. Stoupla si před dům. Měla hnědou košili a černou kravatu. Na košili měla připnuté odznaky. Peterovi došlo, že je to Keller. Dal si ruce v bok a začal. "Když v klidu opustíte tohle město nikomu se nic nestane. To slibuju. A pokud ho neopustíte stejně nebude nikdo kdo by věděl co se tu stalo jelikož budete všichni mrtví." Začal se smát. Byl to smích šílence. "Na to zapomeňte!" Ozvala se Katherine která s nimi v budově nebyla. Musela být v budově hned vedle. "A ty jsi sakra kdo?" Katherine se zvedla ze svého úkrytu. Dylan se začal pomalu zvedat taky ale Peter ho chytil. "Ne teď ne." Zašeptal a Dylan si zase sedl pod okno. "Jsem Katherine Daleylová. Jsem dcera královny Evelyn. A ty jsi celkem v prdeli jelikož tu máme ty nejlepší pistolníky v kraji." Šla ke Kellerovi pomalým krokem. Zasmál se. Zase. "To si jenom myslíš holčičko! A mimochodem potkali jsme vaše dva kamarády možná byste je chtěli vidět." Kývl svým mužům a ty přivedli dva muže. Byl to Will a Roger. Měli potrhané zakrvácené oblečení. Roger měl obrovského monokla ale Will na tom byl hůř. Sotva ho drželi na nohou. Jeho rána na břiše silně krvácela. Dva muži na ně namířili puškou. "Na můj povel 3...2...1..."
