Will
Jeli jsme jenom asi 2 hodiny. Ty 2 hodiny byly naprosto klidné. Koně skoro sprintovali a my se snažili co nejrychleji dostat do Dieweru. Jeli jsme ale najednou za námi byly slyšet koňská kopita. Roger se ohlédl a zařval: "Jeď! Dělej! To je Keller!" Taky jsem se ohlédl a doopravdy tam byl. Jel na svém hnědém koni ještě s dalšími asi 20 vojáky. Snažili se nás dohnat. Oba jsme zrychlili koně. Okolo sebe jsem neslyšel nic jiného než zvuky koňských kopyt. Ale koně nemají věčnou sílu takže nakonec naše koně začali zpomalovat. "Jeď sakra! Doprdele! Jeď!" Ale kůň mě neposlouchal. Jeden z Kellerových mužů mě dojel. Jel nalevo ode mě. Chytil mě za rameno a schodil dolů z koně. Byla to obrovská rána také hlavně proto, že můj kůň jel hodně rychle. Dopadl jsem na zem a ucítil ostrou bolest v rameni. "Wille!" Zařval Roger z dáli a začal zastavovat. Chtěl jsem na něj zařvat aby utekl ale on mě v tom nechtěl nechat. To je taky jeden z mnoha důvodů proč mám Rogera rád. Nikoho nenechá ve štiku. Už jsem chtěl řvát ale jediné co se ze mě dostalo bylo malé zasýpání. Ostrá bolest v rameni a na zádech mi nedovolili křičet. Rozmazaně jsem viděl jak schazují Rogera z koně a on padá na zem. Ovšem ne v takové rychlosti jako jsem spadl já. Překulil jsem se na záda. "Zvedněte je a přiveďte!" Vzali mě za rameno a já zasyčel bolestí když se mi dotkli levého ramene. Táhli mě směrem ke Kellerovi a Rogera taky. Postavili nás vedle sebe a při tom nám pořád svírali ramena. Podíval jsem se na Rogera. V jeho očích bylo jasně vidět jsi v pořádku? Kývl jsem a otočil hlavu na Kellera. V denním světle byl opálený a jeho hnědé oči se leskly zlobou. Podíval se na mě a potom na Rogera. "Vy jste od té slavné Katherine, že ano?" Oba jsme na něj mlčky koukali asi minutu. Ani jednomu z nás nepřipadalo v úvahu mu něco říct. "Tak mluvte!" Zařval to tak hlasitě až se to rozlehlo celou plání na které jsme stáli. Ale oba jsme stále mlčeli. "Tak dobře. Jak chcete." Kývl na jednoho muže. Ten přišel k Rogerovi a dal mu pěstí do oka. Roger se okamžitě skácel k zemi. Jeho oko bylo jasně rudé. Ten chlap musel mít obrovskou sílu. Potom se ten chlap podíval na mě. Chtěl ke mě jít ale já zvedl nohu a kopl ho do břicha. Chytl se za něj a zaúpěl. Ti dva co mě drželi mi rychle chytli obě ruce za zády a stáhli do zadu. "Jestli se mě kdokoliv dotkne tak ho zabiju. Nebo jestli se někdo dotkne jeho, dopadne stejně." Při těch slovech jsem skřehotal (z horka a bolesti) a celou dobu jsem se koukal Kellerovi do očí. Usmál se. "Ty jsi Will? Ano slyšel jsem o tobě a myslím, že by ses dobře hodil do mého týmu mužů. Nechtěl bys to zvážit? Měl bys dobré peníze a zjistil bys, že to u mě není tak špatné. Co na to říkáš?" Podíval jsem se na něj a zasmál se. Nastavil jsem hlavu jak jen blízko ke Kellerovi to šlo a řekl: "Jen přes mou mrtvolu." Keller se zasmál a vytáhl pušku. Bez čekání vystřelil a zasáhl mě do břicha. Bez křiku jsem spadl na kolena. "Ne!" Roger se snažil vyprostit dvou mužům co ho drželi, ale marně. Nahlas jsem oddechoval. Po krátké době jsem spadl na záda. Byl jsem si jistý, že umírám. Keller si nade mě stoupl. Moc jsem jeho slova nevnímal. Jediné co jsem byl schopný vnímat byla ta ukrutná bolest v břiše. "Já vždycky mám co chci. To si pamatuj." V tu chvíli jsem omdlel.
Vzbudil jsem se v nějaké budově. Ležel jsem na zemi ale žil jsem. Roger seděl v koutě daleko ode mě. Byl jsem příšerně vyčerpaný. Nebyl jsem schopný se posadit. Krvavou ránu na břiše jsem neměl obvázanou takže z ní stále tekla krev. "Rogere..." Zasýpal jsem. Roger se na mě podíval a usmál. Po kolenou se ke mě začal plazit. Jeho oko se zbarvilo do fialova ale měl ho stále přivřené. Vypadal unaveně. "Wille pane bože. Myslel jsem, že to nepřežiješ! Jak ti je? Můžeš se posadit?" Podíval jsem se na Rogera. Jeho blonďaté vlasy byly špinavé od bláta a prachu. Trochu to vypadalo jako kdyby s ním házeli o zem. "Už mi bylo i líp. Kde to jsme?" Rogerovi se najednou úsměv vytratil. "Nevím. Když jsi omdlel praštili se mnou o zem a já omdlel taky." Takže byla pravda, že s ním mlátili o zem. Roger chtěl něco dodat ale najednou se rozlítli dveře a vešli 3 Kellerovi vojáci. "Pojďte." Já se nemohl zvednout a hned jak to zkusil Roger zavrávoral a spadl. Vypadal špatně. Nejhůř jak jsem ho kdy viděl. Dva muži mě vzali za ramena a zvedli. Mojí hrudí projela ostrá bolest a já zařval. Rogera vzali taky. Když nás vyvedli ven hned jsem věděl kde jsme. Jsme v Hire.
