,,Myslíš si, že tento svět je k těm, kteří prohráli, laskavější? Podívej se, kam nás zavřeli. Co se tam z nás stalo."
Jeden neúspěšný pokus oživit lorda Voldemorta stál Delphini Raddleovou všechno, zdi Azkabanu však nejsou dost pevné na to, aby doká...
Toho večera šel Abe na večeři ještě později než obvykle. Nepochyboval, že to, co se stalo Scorpiusovi, jen rozvíří už tak dost hluboké vody posměšků, a chtěl se ostatním pokud možno vyhnout. Vklouzl do Velké síně a posadil se na samý kraj zmijozelského stolu v naději, že na sebe upoutá méně pozornosti, všechno jeho snažení však bylo marné. Stejně ho našli.
„Nazdar, Pottere," ozval se za ním pronikavý dívčí hlas. Albus se ani nenamáhal otočit - znal ho příliš dobře. Polly Champanová; nikoho nenáviděl víc. Byla chytrá, krásná, chodila do Nebelvíru a neobyčejně jím opovrhovala.
Tak do toho, vyzýval ji v duchu pochmurně. Jen si posluž.
„Přišel jsi o řeč?" posmívala se. „Mohla by to být první známka nemoci. Třeba je to nakažlivé."
Takže McGonagallová jim to řekla. Samozřejmě, věděl, že to udělá.
„Možná kdybys dobře poslouchala, věděla bys, že je to kletba, ne nemoc," odsekl.
„Nikdy nevíš. Třeba se spletli."
„V tom případě se ode mě drž dál," doporučil jí. „Co kdyby ses taky nakazila?" Kéž by.
Téměř cítil, jak se Polly usmívá. „Nemusíš mít starost. Ředitelka nám řekla, že tahle nemoc postihuje jen Voldemortovy příbuzné a zmijozelské motáky. Nám normálním nebezpečí nehrozí."
„Jestli jsou všichni jako ty, tak svět vážně lituju."
„Cože?" zeptala se Polly. „Taky máte pocit, že jste slyšeli někoho mluvit?"
Takže je s ní i zbytek její party, pomyslel si. Určitě Jenkins, a dál...
Stále urputně zíral do talíře. „Mně se zdá, že tady něco smrdí. Nemohla bys zmizet? Kazíš mi chuť k jídlu."
„Doufám, že ten tvůj kamarád chcípne," zasyčela. „Nic jiného by si ani nezasloužil."
Věděl, že by se měl lépe ovládat, ale nedokázal to. Jestli okamžitě nesklapne, zavřu jí zobák sám, pomyslel si; a najednou si byl jistý, že by to dokázal. V hlavě mu zaznělo otcovo varování. V žádném případě už neporušuj školní řád, Albusi.
Prudce vstal, zakopl přitom o lavici, ale rychle nabyl ztracenou rovnováhu a spěšně vyrazil pryč ze síně. Za zády slyšel jejich jízlivý smích. Bezmocně stiskl ruce v pěst. Kéž by tak jednoho dne dostal příležitost zakroutit té holce krkem.
Co když o něj přijdu? pomyslel si Albus nešťastně. Zase sám...
Doufám, že ten tvůj kamarád chcípne.
Měl hlad, protože se kvůli Polly skoro nenajedl, raději by ale povečeřel vlastní ruku, než aby se do Velké síně vrátil. Zamířil zpět do sklepení. Možná bych si tam měl nanosit zásoby jídla a pak se tam zavřít a až do prázdnin tam zůstat. Ten nápad se mu zamlouval. Škoda jen, že Komnata nejvyšší potřeby byla zničena během války. Jako úkryt před světem by nepochybně byla vhodnější.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
