,,Myslíš si, že tento svět je k těm, kteří prohráli, laskavější? Podívej se, kam nás zavřeli. Co se tam z nás stalo."
Jeden neúspěšný pokus oživit lorda Voldemorta stál Delphini Raddleovou všechno, zdi Azkabanu však nejsou dost pevné na to, aby doká...
Stejně jako v noci jeho syn stál Harry Potter na prahu dveří vedoucích do neznáma, propast rozevírající se pouhý krok před ním. Na popsání nejpalčivějšího problému stačila tři slova.
Scorpius Malfoy zmizel.
Večer poté, co Harry navštívil Bradavice, odešel Scorpius spolu s Albusem na kolej, převlékl se, uložil se ke spánku – a druhého dne ráno po něm nebylo ani stopy. Ochranná kouzla kolem školy zůstala neporušená. Nikdo ho neviděl odcházet. James odpřisáhl, že neviditelný plášť nedal z ruky. Scorpiusovi spolubydlící celou noc prospali tvrdým spánkem.
A Albus nebyl té noci v ložnici skoro vůbec.
Samozřejmě, pomyslel si Harry, mohl odejít sám. Jenže nezletilý čaroděj, bez pláště, bez pomoci – jak by mohl opustit školní pozemky, aniž ho někdo alespoň viděl? Navíc měl Draco pravdu. Scorpius se sám nevrhal do dobrodružství; když zmizel naposledy, byl to Albusův nápad. Jenže teď byl Albus tady, přísahal, že nemá ani tušení o tom, kde by jeho kamarád mohl být.
Zbývala poslední možnost. Scorpiuse unesli. Proč – to ví jen Merlin. Kdo – to bylo naopak zřejmé až příliš.
Záhadou zůstávalo, jak se Delphini nebo jejím stoupencům podařilo překonat ochranná kouzla kolem hradu. Jak mohli zaútočit tak rychle? A proč se nepokusili sebrat také Albuse? Byl v ještě menším bezpečí než Scorpius, nestřežilo ho bezpečí koleje. Jen vzdálenost, uvědomil si Harry.Ano, to byl nejspíš ten důvod – nemohli ztrácet čas s jeho hledáním.
Na ostatní otázky však Harry znal jedinou odpověď. Merlin ví.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tohle si uvědomil během krátké přestávky na oběd. Bylo krátce po poledni – hledali Scorpiuse již přes tři hodiny. Jedinou útěchou bylo, že se k nim brzy měla připojit Hermiona, do té doby zaměstnaná důležitým jednáním. Harry neznal nikoho, kdo by se jí vyrovnal v hledání odpovědí.
V jednu hodinu opět seděli kolem stolu v ředitelně, on, McGonagallová a ředitelé kolejí – Neville, Kratiknot, Anthony Stasheff, profesor lektvarů a ředitel Zmijozelu, a Teddy Lupin, nejmladší z učitelů, kterému byl i přes jeho nízký věk svěřen dohled nad Mrzimorem. Ačkoliv o ředitelčině rozhodnutí mnozí pochybovali, Harry si byl jistý, že mrzimorští jsou v dobrých rukou – Teddy byl velmi zodpovědný a stejně dobrý učitel jako jeho otec. Rozhodně mu důvěřoval víc než Stasheffovi.
Plameny v krbu se zbarvily do zelena a vzápětí z nich do místnosti vstoupila udýchaná Hermiona. „O co jsem přišla?" vystřelila otázku, ještě než se usadila na volné místo mezi Teddym a Stasheffem.
„Také přeji dobré ráno, paní ministryně," neodpustila si ředitelka, která si s nelibostí prohlížela saze na krbové předložce.
„Skoro o nic," skočil jí Teddy do řeči. „Nejsme o moc blíž než ráno."
