Auguron

Kapitola X. - Samé sváry

AUGURON STÁLE NA SVOBODĚ, hlásalo do světa páteční vydání Denního věštce písmem tak tučným, že jej Harry viděl už z několikametrové vzdálenosti. Když mu správkyně archivu noviny podala, jen zběžně přelétl očima podtitul (Má ministerstvo situaci pod kontrolou?) a raději je odhodil na nedaleký stolek, než mohla touha někoho uškrtit příliš zesílit.

„Zrovna přišly," oznámila Linda. „Říkal jste, ať vám je-"

„Já vím, díky."

„Kdybyste ještě něco potřeboval, jsem vepředu."

Přikývl a sledoval, jak se pomalu vzdaluje. Teprve když zašla za roh, věnoval titulní straně Věštce druhý – a poslední – pohled.

„Incendio," šeptnul. Sledoval, jak se papír v žáru kroutí a vzápětí se mění na hromádku popela, ale když oheň pohasl, připadal si Harry stejně bezmocný a vzteklý jako prve. Smetl popel do koše a zlikvidoval tak poslední stopy po tom drobném porušení pravidel, než se vrátil k práci.

Doufal, že tu bude hotový za chvíli, nenapadlo ho ale, jak špatně jsou nejstarší záznamy o vězních držených v Azkabanu uspořádané. Od té doby, co v novějších částech archivu před hodinou a půl našel dva Salazarovy potomky, o kterých věděl – Rojvola a Morfina Gauntovy – a ověřil si, že nezapadají do jeho teorie, už nenarazil na nic užitečného.

Namátkou sáhl pro další šanon. Obsahoval štos dokumentů o vězních, kteří svůj nedobrovolný pobyt v azkabanských celách započali v roce 1723. Nic. Hledal dál.

Na polici hned vedle ležely záznamy z roku 1741. Hermionu by trefil šlak, kdyby sem zašla, pomyslel si a rozevřel složku. A tam to našel, hned na prvním listu.

Ralphe Gaunt

Rukou psaná písmena jako by se na něj zlomyslně šklebila, když se je pokoušel rozluštit. Šlo o chaotickou směs oficiálních údajů a vlastních poznámek autora, nejspíš ředitele věznice.

Provinění: trojnásobná vražda spojená se závažným porušením Mezinárodního zákona o utajení.

Soudní řízení před Starostolcem proběhlo dne 10. června 1741. Odsouzenému udělen byl trest odnětí svobody na doživotí. Přidělena byla mu cela č. 513.

Gaunt známky nepříčetnosti vykazuje již při nástupu trestu. Na pokusy o rozhovor nereaguje, jako by své okolí téměř nevnímal. Později začíná sám v blouznění hovořit o spalujícím ohni a odhání od sebe neviditelné přízraky. Po několika dnech jest však stejně tichý jako ostatní vězňové.

Zemřel v ranních hodinách dne 2. srpna 1741.

V žádných záznamech se neuváděla příčina smrti.

Znovu si list pročetl. Cela 513 – ta, ve které uvěznili i Delphini. Gauntovi byli potomky Zmijozela a Harry si byl nyní jistý, že Ralphe znal nějaké tajemství, které před smrtí ukryl pro další z jeho rodu.

Vstal. Archivu měl právě tak dost; z hrbení se nad spisy ho bolela záda a chtěl se navíc o své podezření podělit s Hermionou. Snad by zatím mohl alespoň jednou přehodit část práce na někoho jiného...

Sebral list ze stolku a vyrazil do přední části archivu. Ve vstupní hale zastavil Lindu, která vznášecím kouzlem přesouvala hromady složek. Strčil jí list před nos.