,,Myslíš si, že tento svět je k těm, kteří prohráli, laskavější? Podívej se, kam nás zavřeli. Co se tam z nás stalo."
Jeden neúspěšný pokus oživit lorda Voldemorta stál Delphini Raddleovou všechno, zdi Azkabanu však nejsou dost pevné na to, aby doká...
Harryho kancelář se zdála stísněnější než kdy dřív. Hory dokumentů, o které nebyla na ministerstvu nikdy nouze, nyní narůstaly každým dnem a hrozilo, že Harryho pohřbí pod sebou – obrazně i doslova. Bezradně zíral na ten chaos a přemítal, odkud začít.
Z myšlenek ho vytrhlo zaklepání. „Dále!" zavolal. Ještě ani nedořekl, když Hermiona vstoupila.
„Jak pokračuješ?" chtěla vědět.
Jen zavrtěl hlavou, neutěšený stav kanceláře mluvil za něj. Ministryně se opřela o volný roh stolu. Byla vyčerpaná stejně jako on, jako všichni. Cítí to taky? přemýšlel Harry. Doléhá na ni ta zodpovědnost?
„Měl bych rezignovat," zamumlal, když se ticho zdálo být neúnosné.
Překvapeně se k němu otočila. „Co tě to zas napadlo?"
„Je na čase si přiznat, že to nezvládám, Hermiono," odpověděl. „Její útěk, Scorpius, všechno, co se stalo... Nemuselo k tomu dojít, kdybych nepodcenil bezpečnostní opatření. Měl jsem dávat větší pozor, měl jsem..."
„Harry."
Její hlas, náhle strohý a úsečný, ho přiměl se zarazit a vzhlédnout.
„Byla to chyba nás všech," řekla mu. „A my ji musíme napravit. Potřebuju tě tady. Potřebuju, abys převzal bystrozory."
„Cože?" Jeho mozku chvíli trvalo, než ta slova zpracoval. Pak se Harry rozesmál. Ukázal na sebe. „Já?" Mávl rukou k podlaze. „Bystrozorové?"
Když se Hermiona i po minutě stále tvářila vážně, začalo mu pomalu docházet, že možná nešlo o špatný vtip.
„Easton jde na odpočinek," vysvětlila. „Nenechá se přemluvit, aby změnil názor, prý to měl udělat už dávno. Na jeho místo musí nastoupit někdo spolehlivý."
„Od bystrozorů jsem odešel už před lety," namítl.
„Protože jsi chtěl. Oba víme, že kdybys to neudělal, nejspíš bys je dávno vedl." Povzdechla si. „Nikdy jsi neměl odcházet."
„Za svým rozhodnutím si stojím," ohradil se. Nikdy nelitoval, že tomu pitomci Davidsonovi řekl, co si o něm myslí...
„S bystrozory to šlo pěkně z kopce, co Davidson skončil," poznamenala Hermiona. „Máme snad polovinu dřívějšího počtu. Poslouchej, nechci teď řešit, co jsi měl nebo neměl udělat, ale bystrozorové jsou kromě Řádu jediná armáda, kterou máme. Potřebujeme je co nejdřív v plné síle."
Pomalu přikývl. „Tak dobrá. Podívám se na to... Postavím je zpátky na nohy. Najdeme ji." S každým dalším slovem si připadal o trochu sebejistější - ještě chvíli a možná by doopravdy přesvědčil i sám sebe.
Pod deskou stolu sevřel ruku v pěst a na jejím hřbetě mu vystouply napůl vybledlé jizvy. Nemám vykládat lži.
Zjevně se vám to ještě nevštípilo dost hluboko.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
