Vyléčím tě láskou

*17*

Severus se blížil ke kavárně nejistým krokem. Jeho včerejší odhodlání vše Harrymu vysvětlit, pomalu vyprchávalo. Už nebyl přesvědčen, že ho Harry vyslechne a pochopí. A nebyl si jist, zda je ochoten riskovat odmítnutí. Ano, je zbabělec a ví to o sobě.

Vešel do kavárny, ale Harryho nebylo nikde vidět. Sám sebe uklidňoval, že si Harry jen odskočil. Usadil se ke svému stolu a za okamžik u něj byla Samantha.

„Dobrý den, pane Snape, jako obvykle?“

Severus byl zaskočen a zcela neslušně na Sam vypálil otázku, která ho pálila na jazyku.

„Sam, kde je Harry?“

Samantha se vědoucně usmála a položila Severusovi ruku na rameno.

„Pane Snape, Harry má dnes i zítra volno. Vždyť bude mít narozeniny!“

Profesor Snape zbledl a tvářil se jako naprostý tupec.

„Narozeniny?“

„Ale jistě. Zítra mu bude dvacet dva. Říkal sice, že narozeniny neslaví, ale stejně jsem mu dala volno. Jako takový menší dárek.“

Severus se cítil jako vůl. Vždyť to přece četl v jeho spise! Chce mu tvrdit, že mu na něm záleží a přitom si ani nevzpomene na narozeniny! Kdyby nemluvil se Samanthou, tak by mu to vůbec nedošlo.

„Děkuji Sam, musím si něco zařídit, takže kávu si dám příště.“

Spěšně vyšel z kavárny a hned jak to bylo bezpečné, přemístil se do kouzelnické části Londýna.

~~~

Harry se díval na odraz v zrcadle a přemýšlel, jak napravit svůj otřesný vzhled. Probdělá noc a spousta kávy se na něm podepsaly. Pod zarudlýma očima měl téměř černé kruhy a celkově působil hrozným dojmem. Byl si jist tím, že tohle nezamaskuje a neskutečně ho to štvalo. Nechtěl, aby Severus viděl, jak moc na něj včerejší rozhovor zapůsobil. Dal si studenou sprchu a oholil se, ovšem pořád měl dojem, že vypadá žalostně. Došel do kuchyně a zašmátral v zásuvce. Po chvíli hledání nahmatal krabičku. Přestal kouřit už před rokem, ale jednu krabičku cigaret si přece jen nechal. Vytáhl cigaretu a chtěl si zapálit, ale vzápětí ji vrátil zpět a celou krabičku hodil do koše.

„Do hajzlu s cigaretama!“

Nevyspání si na sobě začínalo vybírat svou daň a Harry byl nevrlý.

Uvažoval, že by se mohl jít projít, ale nechtěl se minout se Severusem. Každá myšlenka končila u něj. Harry sebou hodil do křesla a vzal do ruky knihu. Ani se nestihl pořádně začíst a už spal.

Zase byl mezi kouzelníky v kápích. Tentokrát si ho nikdo nevšímal a bavili se mezi sebou.

„Myslíte, že se to podařilo?“

„To uvidíme tak za rok. V tu dobu se projevují kouzelné schopnosti.“

„A pokud se to nezdařilo?“

„Tak z něj bude jen obyčejný kouzelník. Já však nevěřím v neúspěch, Geralde. Určitě vše vyjde podle plánu a potom budeme vládnout všem. A James Potter bude první, kdo se k nám přidá.“

Harry otočil hlavu za tím hlasem. Okolí se však začalo ztrácet v mlze.

Harry se pomalu probouzel a snažil se identifikovat narušitele jeho spánku. Náhle vyskočil z křesla, neboť si uvědomil dvě věci naráz. Vzpomněl si na podivný sen a zjistil, že onen rušivý zvuk bylo klepání na dveře. Aniž by zkontroloval svůj vzhled, vydal se otevřít.