Vyléčím tě láskou

*1*

Severus Snape se znaveně posadil do křesla. Dnešní den byl další z těch, které by nejraději nikdy nezažil. Do dnes nepochopil, zda je Brumbál slepý nebo se jen vyžívá v jeho utrpení.

Už tak pro něj bylo těžké žít s tím, čemu mnozí říkali dar. Považoval to spíše za prokletí.

Vzpomínal, že jako dítě ho fascinovaly všechny ty barvy a různé pletence, které kolem lidí viděl. I když dlouho nechápal proč je vidí jen u některých a u jiných zase ne. Teprve s nástupem do Bradavic začínal přicházet na to, co se s ním vlastně děje. Albus Brumbál, největší čaroděj všech dob se mu věnoval a učil ho, co vše dokáže. Tehdy poprvé zjistil, proč nevidí barvy kolem všech lidí. Dokázal vidět auru pouze u nemocných kouzelníků. U zdravých a mudlů neviděl nic. Naučil se jak rozplést jednotlivé svazky a dostat se k jádru nemoci a vyléčit ji. Tenkrát považoval za úžasné, že bude moci zachraňovat životy.

Na naléhání své kamarádky Lily i samotného Brumbála se vydal po ukončení studia v Bradavicích do světa. Studovat veškeré taje lékokouzelnictví. To byla chyba.

Potkával čím dál více nemocných a zraněných kouzelníků. Jednoho vyléčil a dalších pět zemřelo. Nedokázal vydržet veškerou tu bezmoc. Nemohl pracovat jako lékokouzelník a vědět, že bude spousta těch, které nedokáže zachránit.

Poslední rána a zároveň impuls ke změně svého života byl dopis od Lily. Cestoval již desátým rokem a o své přítelkyni neměl moc informací. Věděl, že si vzala Pottera a narodil se jim syn Harry. A právě jeho se týkal dopis, který mu napsala. Onemocněl nejvážnější formou dračích spalniček a zemřel.

Tehdy se Severus rozhodl skončit s léčitelstvím. Bral jako osobní selhání, že nedokázal vyléčit syna své nejlepší přítelkyně. I když ho od jeho rozhodnutí odrazovali, nebylo jim to nic platné.

Přijmul místo učitele lektvarů na bradavické škole čar a kouzel a začal se vyhýbat kouzelnickému světu.

Těch pár dospělých obyvatel hradu bylo zdrávo a u dětí se vesměs jednalo o běžné nemoci a nachlazení, takže netrpěl sledováním jejich aury.

Dnes ho však Brumbál požádal, aby mu dělal doprovod na ministerstvu. Nemělo smysl se s ředitelem Bradavic hádat a nezbývalo než se podřídit.

Hned jak na ministerstvo vstoupili se Severusovi málem podlomila kolena pod náporem okolní aury. Téměř každý, koho potkali trpěl nějakou nemocí. Od banálních chřipek po rozsáhlé infekce orgánů. Všechny ty barvy na Severuse volaly ať jim pomůže, ať je vyléčí, ale on je se svou chladnou maskou přehlížel. Není v jeho silách vyléčit všechny, takže nevyléčí nikoho.

Proto tak rád navštěvoval jednu mudlovskou kavárnu v centru Londýna. Nejenže tam vařili opravdu výbornou kávu, ale především tam byl chráněn před nemocnými kouzelníky.

Za ta léta si zvykl být pravidelným zákazníkem, obzvláště tehdy, když se dostal do vypjaté situace jako byla ta dnešní. Bylo pro něj balzámem na duši mluvit s obsluhou a nemuset se obávat nepříjemného pocitu na hrudi, který ho provázel, když potkával nemocné.

Ano, zítra se vydá kavárny La Cascada a bude si užívat zaslouženého klidu.