Vyléčím tě láskou

*32*

Stále stáli spolu na stejném místě, ve stejný čas, přesto každý sám se svými myšlenkami.

Nelitoval svých slov, ale bolest nebyla menší. Věděl, že řekl Severusovi pravdu, neměli šanci najít kompromis. Harry by nikdy nedokázal být šťastný mezi kouzelníky. Už to nebyla nenávist, co k čarodějům cítil, ale jistý druh závisti. Díky Severusovi a nyní i otci a kmotrovi poznal, že nejsou všichni stejní, že na ně nemůže svalovat vinu za činy své matky. Ale nedokázal se dívat jak si pomáhají jednoduchými kouzly a on nedokáže nic. Občas, když mu nebylo nejlíp, si posteskl, že by se mu kouzla hodila, ale dnes se opravdu nenáviděl za svou neschopnost. Kdyby nebyl moták, nemusel by řešit budoucnost. Uvažoval, zda by neměl odmítnout i zbývající Severusovu léčbu. Nepřišlo mu správné muže využívat, když s ním nemá společnou budoucnost. Nebyl schopen racionálního myšlení. V hlavě mu vířili myšlenky jedna přes druhou a na hrudi se mi usídlil bolestivý pocit. Nechal myšlenky proplouvat a díval se dál z okna na tmavnoucí nebe.

Severus pozoroval mladíkova záda a snažil se pochopit, co mu právě Harry sdělil. Byl naštvaný sám na sebe. Návštěva Příčné způsobila pravý opak toho, v co doufal. Opravdu ho Harry znal tak dobře, že si domyslel před jakým rozhodnutím stojí? Opravdu by nedokázal žít jako mudla a být šťastný? Tohle nemůže dopustit! Bez Harryho by další život neměl smysl. Netušil, že Harry je tak nesvůj mezi kouzelníky. Věděl o jeho nenávisti a po tom všem ji chápal, ale nenapadlo ho, že mu bude vadit jeho motáctví. Pro něj to byla samozřejmost, bral Harryho takového jaký je. Vždycky jednal jako pravý Zmijozel, ale tentokrát si byl jist, že tím si Harryho neudrží. Bude bojovat, ať to stojí co to stojí. Ale ne dnes.

Udělal jeden krok, který ho dělil od jeho milovaného Harryho. Zezadu mladíka objal a opřel si bradu o jeho rameno. Zhluboka se nadechl a nasál tak Harryho vůni. V duchu se musel usmát, asi by si měl taky pořídit nějakou mudlovskou kosmetiku.

„Vím, že v něčem máš pravdu a byla ode mě chyba brát tě na Příčnou. Můžeme si o tom promluvit až po zítřku?“

Harry si povzdechl, ale lhal by, kdyby tvrdil, že mu den navíc nevyhovuje.

„To zní přijatelně.“

Severus se usmál a políbil ho na krk. Utáhl své sevření a byl rád, když se Harry konečně uvolnil a sám se k němu přitiskl.

„Určitě bude existovat řešení pro nás oba.“

„Snad máš pravdu, Seve.“

Dlouho stáli v objetí a užívali si přítomnosti toho druhého. Severus byl spokojen, protože ho mladík neodehnal a Harry cítil záchvěv naděje. Naděje, že by nemusel být sám, ale po boku muže, který mu zcela nečekaně ukradl srdce.

Do postele ulehali příjemně naladěni a ani jeden z nich nepřemýšlel nad tím, co přinese následující den.