Vyléčím tě láskou

*7*

Severus každou volnou chvíli věnoval studiu Harryho zvláštní aury a návštěvám kavárny. Konečně se blížil konec školního roku a pro něj to znamenal, že bude mít dostatek času.

V neděli se vydal do kavárny doufaje, že Harry bude mít směnu. Krom prvního dne, kdy ho poprvé uviděl na něj neměl štěstí. Ani tentokrát nebyl v práci a Severus už zvažoval, že se rovnou zeptá Samanthy, kdy Harry bude pracovat. V tu chvíli se otevřely dveře a mladík vstoupil. Jeho aura byla ještě temnější, než před měsícem. Bedlivě pozoroval Severuse a v ten okamžik si byl profesor jist, že ho Harry poznal. Rozhodl se od Samanthy přece jen získat nějaké informace a přizval ji ke stolu. Žena, která brala jako své poslání starat se o své zákazníky, si k němu přisedla.

„Tak jak jste spokojená s náhradou za Alyu?“

„Ach, pane Snape, nemohla jsem si vybrat lépe! Harry je opravdu učenlivý a bystrý hoch. Jen mě trápí, že chudák často vypadá velmi unaveně. Snad si dneska dost odpočine.“

Samantha vypadala, že ji mladík přirostl k srdci a jeho únava ji opravdu trápí.

„To má volno jen dnes?“

„Ano, teď zase bude mít deset dní směn. Bohužel, nemám jinak jak to udělat. A co to, že vás Harry tak zajímá, pane Snape?“

„Jsem jen zvědavý, Sam. A když se to týká místa s tou nejlepší kávou v Londýně, tak dvojnásob.“

Od toho dne uběhl týden a konečně nastal konec školního roku. Ještě nikdy se na něj Severus netěšil tak, jako dnes.

Rychle se převlékl do mudlovského oblečení a chtěl se vydat do Londýna. Sotva otevřel dveře, zarazil se. Před jeho pokoji stál Brumbál v doprovodu Lily Potterové!

„Co ty tady chceš !?!“

Lily se zatvářila zaskočeně a uraženě.

„Takhle se vítají přátelé Seve?“

„Já tady žádného přítele nevidím. A teď když dovolíš, mám naspěch.“

Severus se ji pokusil obejít a ředitel školy mu ochotně ustoupil.

„Ne. To tedy nedovolím. Vím přesně, kam máš namířeno a kvůli tomu jsem se sem trmácela takovou dálku. Nech ho na pokoji. Žádné léčení ani stýkání! Je ti to jasné, Snape?!“

Profesor se na ni chtěl obořit, ovšem Lily se již otočila a povýšeně chvátala chodbami bradavického hradu ven.

Brumbál Snapeovi pokynul, aby se vrátil zpět do svých pokojů a sám vešel za ním.

„Co to mělo znamenat, řediteli?!“

„Abych byl upřímný, Severusi, sám jsem z toho zmatený. Před pár dny mě Lily kontaktovala, že se chce sejít. Přijela dnes. Hned jak vkročila do ředitelny, rozčílila se, že nemáš právo se starat o jejího syna a abych ti to zakázal. Oznámil jsem jí, že ti nemohu nakazovat co děláš ve svém volnu. Proto tě chtěla navštívit.“

Severus se zamyslel, načež se zamračeně otočil na ředitele školy.

„Tady něco nehraje, pane řediteli. Proč ten náhlý zájem a hlavně proč takový humbuk?“

„Máš pravdu Severusi, ani mě se to nelíbí. Myslím, že prázdniny jsou tvým osobním volnem, takže si můžeš dělat co chceš. Ovšem buď prosím opatrný, mám dojem, že se tady jedná o mnohem víc než jen o léčbu toho chlapce.“