Vyléčím tě láskou

*27*

Děkuji :-) @anymalfoypotter

Severus rázoval po Harryho bytě sem a tam a neustále sledoval nástěnné hodiny. Harry byl pryč už celé odpoledne a Severus začínal mít čím dál větší obavy. Rád by ho šel hledat, ale na druhou stranu chtěl zůstat u Harryho doma, kdyby se mezitím vrátil. Byl frustrovaný ze své nerozhodnosti a chlad, který mu svíral srdce, mu na klidu nepřidával. Strašně se o Harryho bál. Neuměl si bez něj představit následující dny či roky. Cit, který ho teď naprosto ovládal přišel zcela nečekán a přesto vítán. Věděl, že Harryho miluje a věřil, že i mladík chová stejné city k němu. O to horší však bylo jeho čekání. Když už to hodlal vzdát a zamířit do Godrikova dolu, zachrastily klíče a do dveří vstoupil Harry.

Severus byl v mžiku u něj a chtěl jej obejmout, ovšem když spatřil výraz v mladíkově tváři, nechal ruce klesnout zpět podél těla.

„Harry, co-.“

Harry ho však zarazil, dříve než stihl svou otázku doříct.

„Dej mi chvilku.“

Když kolem něj prošel, Severusovi neunikl cigaretový zápach, který se z Harryho táhl. Rozhodl se to nekomentovat a šel za mladíkem do kuchyně.

Harry se usadil ke stolu, vytáhl cigarety a mlčky si jednu zapálil. Severus byl nervózní a chtěl čím jak nejdříve vědět co se dělo, ovšem chápal, že Harry se nejspíše potřebuje vzpamatovat. Aby se zabavil a zkrátil tak dobu čekání, přešel k lince a začal připravovat kávu.

Když šálek postavil před Harryho, vypadalo to, že se mladík probudil z hlubokého zamyšlení. Tiše poděkoval a opatrně upil. Vzápětí se však postavil a přešel k malé skříni v rohu místnosti. Severus ho bedlivě pozoroval a byl nadmíru překvapen, když Harry vytáhl láhev nějakého alkoholu a dvě sklenky. Vše postavil na stůl a zpět na židli. Naplnil sklenky a jednu přisunul k Severusovi a sám se řádně napil.

Harry se znenadání začal hlasitě smát tak, až Severus málem leknutím spadl ze židle. Marně přemýšlel, zda se Harry zbláznil nebo se jen jedná o nějaký druh vyčerpání.

Na okamžik zavládlo ticho a pak mladík konečně promluvil.

„Viděl jsem svého otce, mluvil s mrtvolou a stál na svém vlastním hrobě. Může mě ještě něco překvapit?“

„Tak jak jsi to právě podal to zní poněkud divně. Nechceš mi to trochu vysvětlit?“

Harry si povzdechl a unaveně si promnul obličej.

„Můj otec byl v Godrikově dole spolu s tím mužem, který mi tady nechal ten vzkaz. Údajně až dodnes měl zato, že jsem mrtvý. Ten muž nebyl nikdo jiný než dávno zesnulý Sirius Black. A jako třešnička je můj hrob, který matka nechala poctivě udělat. Jak jsem tak vyrozuměl, za vším stojí ona. Úplně normální den v životě Harryho Pottera.“

„Sirius Black žije? Ale jak?“

„Abych byl upřímný moc jsem toho nepochopil a ani nevnímal.“

Harry se postavil a rychlým krokem přešel do koupelny. Severus si velmi rychle utřídil myšlenky a bylo mu jasné, že na mladíka toho muselo být dnes moc. Chtěl by toho vědět více, ale vyzvídání nebylo na místě. Po chvíli si uvědomil, že neslyší téct vodu, tak se vydal ke koupelně. Chtěl se ujistit, že je Harry v pořádku. Dveře byly pootevřené a když nakoukl dovnitř, srdce se mu bolestně sevřelo.

Harry seděl na studené podlaze zády k němu a jeho tělo se otřásalo tichými vzlyky.

Severus si bez váhání přisedl k němu a stáhl si ho do objetí. Nepromluvil, nebylo třeba slov. Jen Harryho objímal a hladil po zádech v utěšujícím gestu. Pro tu chvíli se pro něj zastavil svět. Nezáleželo mu na ničem jiném, než na třesoucím se mladíkovi, schouleném v jeho náruči.