Vyléčím tě láskou

*11*

Aniž by to Harry tušil, Severus zabezpečil jeho byt i okolí spoustou ochranných zaklínadel. Zanechal mu i nouzové přenášedlo, ale doufal, že ho Harry nebude muset použít.

Chvátal po bradavických pozemcích ke vstupní bráně. Musel okamžitě mluvit s Brumbálem. Do ředitelny vešel rázným krokem a hlasitě funěl.

„Severusi?! Vypadáš jako kdyby jsi uběhl maratón."

„Řekněme, že mám za sebou náročný večer, pane řediteli."

Severus se usadil do křesla a čekal, až se posadí i Brumbál. Ten ještě stihl připravit kávu, kterou odlevitoval na malý stolek. Severusovi zacukalo v koutcích, když si vzpomněl na Harryho slova o ledvinách. Ředitel školy se posadil naproti němu a Severus se pustil do vyprávění. Pověděl mu vše co stalo, od Lilina příchodu do kavárny po Harryho přepadení.

„Tohle jsou znepokojující informace, Severusi. Napadá tě, co za tím může být?"

„Nevím přesně, ale rozhodně to má co dočinění s černou magií. Harry je jí plný. A mám za to, že ani není moták."

„Cože? Nejsem si jist zda ti správně rozumím."

„Když ti muži na Harryho zaútočili, veškeré okolní lampy zablikaly a nakonec zhasly. Ovšem ve chvíli, kdy se mi ho podařilo uklidnit, se opět rozsvítili. Považuji to za projev divoké magie. Mám pocit, že na něj někdo použil velké množství černé magie a ta potlačila jeho vlastní schopnost čarovat."

„To by ovšem znamenalo, že po zbavení oné černé magie by z něj mohl být plnohodnotný kouzelník, mám pravdu, Severusi?"

„Přesně tak, pane řediteli."

Severus se rozloučil a zamířil do svých pokojů. Usadil se u krbu a hodlal se aspoň na chvíli zbavit všech myšlenek. Nebylo to snadné. Kdykoliv zavřel oči, viděl brýlatého mladíka se smaragdově zelenýma očima a rozčepýřenými vlasy.

Uvědomoval si, že začíná být Harrym posedlý. A kupodivu zjistil, že mu to vůbec nevadí.

~~~

Harry seděl na parapetu a shlížel dolů do ulic. Možná trochu očekával, že uvidí bandu mužů, kteří vyčkávají až vyjde z domu. Nikdo tam však nebyl. Přesto se někde po ulicích pohybuje někdo, kdo touží po jeho smrti. Někdo, kdo si ho najde a nezachrání ho nikdo, ani Severus. Harry rozevřel dlaň a prohlížel si staré hodinky na řetízku. Podle Severuse to je nepotřebná cetka, kterou jen začaroval. Pro Harryho to byl poklad. Nikdy nic nedostal a tyhle staré hodinky se mu jevili jako nejdražší věc na světě. Nechápal z jakého důvodu se mu Severus Snape rozhodl pomoci, ale byl mu vděčný. Mohl na té ulici zemřít, buď kletbou nebo nemocí. Nezemřel. Jako anděl strážný se objevil čaroděj, který stál na jeho straně, který ho zemřít nenechal. Ještě teď cítil ten příjemný uklidňující pocit, který měl, když Severusova ruka spočívala na jeho zádech. Nevědomky toužil ten pocit zažít znova. Úpěnlivě přemýšlel komu a kdy se zprotivil natolik, že ho touží zabít. Byl jen obyčejným umírajícím motákem. S nikým se nebavil, neměl přátele ani rodinu.

Harry pokrčil rameny a rozhodl se jít spát, na jeden den měl zážitků až nad hlavu. Hodinky si pověsil kolem krku a s příjemným pocitem, že není naprosto sám, upadl do spánku.