Vyléčím tě láskou

*26*

„Co to ksakru bylo?“

Harry nadskočil na židli a podezíravě se rozhlédl.

Sirius okamžitě vyslal pár kouzel a zatvářil se lehce znepokojeně.

„Nikdo krom nás tří tady není.“

Harry se trochu uklidnil a zpět se usadil na židli. Zadíval se na Siriuse a znova zopakoval svou předešlou otázku.

„V první řadě začněte tím, proč je tady on a vy jste naživu. Severus říkal, že jste zemřel při práci.“

Tentokrát se však neozval Sirius, kterého Harry oslovil, ale James.

„Severus? Severus Snape? Co ten s tím-.“

Sirius ho zarazil a dal mu jasně najevo, že má mlčet.

„Snape měl víceméně pravdu. Oficiálně jsem zemřel a nebýt Jamese zemřel bych i reálně. Stala se nehoda při které došlo k souboji. Když dorazily posily, dům vybuchl. Našli všechny kromě mě. Podařilo se mi se na poslední chvíli přemístit, ovšem vlivem zranění, jsem skončil na neznámém místě. Tím, že mě nenašli v sutinách, jsem byl prohlášen za mrtvého. Tvůj otec se však nevzdal a hledal mě tak dlouho, dokud mě nenašel. Troufám si tvrdit, že přišel za pět minut dvanáct. Potom, co jsem se uzdravil jsem nastoupil jako tajný agent ministerstva kouzel. Samozřejmě pod jiným jménem. Jediný James znal pravdu. Teď i ty.“

Harry se na malý okamžik zahleděl na svého otce. Pak se však otočil zpět na Siriuse.

„Tak alespoň jste naživu. A on? Proč je tady?“

„Protože stejně jako všichni ostatní i tvůj otec žil v domnění, že jsi zemřel před patnácti lety.“

„Chcete mi tvrdit, že nikdo nic nevěděl?“

Poprvé za celou dobu se ozval Harryho otec. Hlas se mu chvěl a v oříškově hnědých očích se zračila bolest.

„Nevěděl. Vrátil jsem se…a Lily mi řekla, žes umřel a…vždyť máš i hrob Harry! Tady v Godrikově dole! Mrzí mě to- .“

Harry vyskočil na nohy a obličej mu zrudnul vzteky.

„Mrzí? Tebe to mrzí? Celý zasraný život přežívám na pokraji smrti jako ubohý moták! A víš proč? Protože se má milovaná matička rozhodla hrát si s černou magií a když se to nepovedlo, tak zaplatila dost galeónů za to, aby se mě zbavila! Každý den v práci, každá cesta domů i každé ráno trpím takovou bolestí, že se divím, že jsem to ještě nevzdal! A ty si po patnácti letech nakráčíš a tvrdíš mi, že je ti to líto? Víš, kam si tu svou lítost můžeš strčit?!“

„Chceme ti pomoct Harry!“

Harry nevěřícně zakroutil hlavou než se k oběma mužům otočil zády.

„Já o vaši pomoc nestojím. My to se Severusem zvládneme. Sbohem.“

Z domu se téměř vyřítil a jeho kroky směřovaly rovnou na hřbitov.

James se otočil na svého přítele se zlomeným výrazem ve tváři.

„To jsem posral.“

„Ještě není pozdě. Je stejný jako ty, nejdřív mluví a pak teprve přemýšlí.“

James si povzdechl.

„Snad máš pravdu. A teď mi vysvětli co s tím má společného Snape?“

„No on a Harry jsou ta trochu…jako my v Bradavicích.“

„COŽE! Můj syn a Snape? U Merlina co se ještě dozvím.“

Složil hlavu do dlaní a nechal se pohltit vzpomínkami na stará léta v Bradavicích.