Vyléčím tě láskou

*25*

Harry by lhal, kdyby tvrdil, že se nebojí. Měl naprostou hrůzu z toho, co ho v Godrikově dole čeká. Severusovi to však říct nemohl, nechtěl mu přidělávat další zbytečné starosti. Nevěděl co se bude dít a hrozba smrti byla reálná. Na druhou stranu však doufal, že konečně zjistí proč je jeho život, tak neskutečně zkažený. Cesta mu bohužel utíkala rychleji než by si býval přál a náhle stanul před svým rodným domem. Hodinky začarované do přenášedla si sundal z krku a pevně je stiskl. Chtěl je mít připravené, kdyby bylo třeba zmizet.

Zhluboka se nadechl a pomalu začal stoupat po schodech vedoucích k hlavním dveřím. Srdce mu divoce tlouklo a sebemenší zašustění listů na stromech ho ponoukalo se rozhlížet kolem sebe.

Přemýšlel, zda zaklepat nebo rovnou vstoupit. Nakonec se rozhodl pro druhou možnost. Kdyby ho chtěli zabít, tak ať to neschytá hned ve dveřích.

Tiše je otevřel a vstoupil. Domem se nesla ozvěna jeho kroků, ovšem zanikala v rozčileném hovoru.

Pomalu postupoval domem až se dostal k místnosti, ze které byly slyšet ony hlasy. Jednalo se o muže, evidentně se o něčem hádající. Harry se postavil ke dveřím a tiše naslouchal.

„Kdybych věděl co s tebou moje informace udělají, nikdy, rozumíš NIKDY bych se ti neozval! Raději bych se pokusil Harryho zachránit sám, než abych byl vystaven tvému naprosto nesmyslnému obviňování! Věřil jsem, že budeš rád, že tvůj syn žije, i když jsem předpokládal, že budeš v šoku. Tohle je ale příliš i na mě Jamesi!“

„Nevěřím ti ani slovo! Jsi obyčejný lhář, Siriusi!“

„James? Sirius? To si ze mě děláte prdel!“

Oba muži se podívali do míst, odkud onen hlas vyšel a James Potter rázem zbledl a hůlka mu vypadla z ruky.

„Harry?“

Harryho strach vystřídal vztek a z očí mi sršela nenávist. Nebyl hlupák, aby nevěděl, že stojí proti svému otci a kmotrovi, který je údajně mrtvý.

„Kdo asi jiný, hm? Dostal jsem přece pozvánku, ne?“

James se posadil na prázdnou židli a němě zíral na svého syna. Slova se ujal Jason nebo-li Sirius.

„Jsem rád, že jsi přišel a to sám bez ehm svého přítele. Posaď se, prosím. Máme toho spoustu na vysvětlení.“

Harry si vzdorovitě založil ruce na hrudi a nepohnul se ani o kousek.

„Mě stačí jen jedno vysvětlení. Proč tady je chlap co mě zavrhl dohromady s člověkem, který má být ksakru po smrti?!“

Sirius si znaveně promnul obličej a ukázal na židli.

„Sedni si. Všechno ti vysvětlíme, jen nás budeš muset vyslechnout.“

Jeho tón byl téměř prosebný. Začínalo toho na něj být moc, nejprve James a teď, aby se hádal se svým kmotřencem.

Harry i přes svůj vzdor došel a vztek došel ke stolu a posadil se. Pohled stočil na Siriuse a svého otce okázale ignoroval.

Nastalá situace v něm však vyvolala dosud nepoznanou odvahu.

„Moc dobře víte, že můžu jedním pohybem zmizet, takže se snažte, ať to vysvětlení stojí za to.“

James se konečně vzpamatoval a narovnal se na židli. Zahleděl se na Harryho s málem posvátnou úctou.

„Ty opravdu žiješ…?“

Harry se na něj zlostně podíval.

„Je skvělé vědět, že mě všichni máte za oživlý zázrak, ale jsem naživu celých dvaadvacet let a předpokládám, že z toho nemáš moc velkou radost, co?“

Všichni sebou škubli, když skleničky na stole náhle popraskaly.