Mapa života [Snoody, ✓]

Prolog

Severus Snape Alastora Moodyho nikdy neměl rád. Věděl, že za to Alastor vlastně nemůže, neboť v době, kdy se poznali, Alastor nebyl Alastor, nýbrž Bartemius Skrk mladší, syn šéfa Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. Smrtijed. Tenhle falešný Pošuk Moody byl skoro rok trvající příčinou Severusova neklidného spaní; od počátku se mu nový učitel obrany proti černé magii nezdál, a nebylo to jen tím, že mu znovu přímo pod rukama sebral místo, o které Severus už roky stál víc než o co jiného. Zprvu měl za to, že Moodyho podezřelé vystupování je zkrátka jen součástí jeho „obecné divnosti", kterou přikládal až příliš dlouhé kariéře bystrozora, během níž Moody přišel k řadě úrazů i duševní újmě zřejmě hraničící s paranoiou. Postupem času ale jeho podezření nabíralo na intenzitě, když se mu z kabinetu pravidelně začaly ztrácet zásoby hřímalí kůže sloužící na přípravu mnoholičného lektvaru. Pak zmizel i žaberník. Nakonec se Severusův mimořádný odhad na lidi – jako už potisící – v den finále Turnaje tří kouzelníků potvrdil ve chvíli, kdy se Alastor před jeho očima proměnil v Bartyho juniora...

Severus teď stál před knihovnou s rukama založenýma za zády a rozčileně podupával nohou. Nos měl nakrčený, což jen zvýraznilo jeho nápadně hákovitý tvar, a na čele mu tak vyskočila vodorovná linka značící jeho vnitřní nesoulad. Přestože to bylo už pár měsíců, co znal pravou identitu Alastora Moodyho, stále ještě se nenaučil mít tohoto muže rád. Zčásti za to mohlo chování falešného Alastora, které si při pohledu do Moodyho zjizvené tváře ze zvyku nedokázal jen tak odmyslet, ale antipatie přetrvávaly i k chování pravého bystrozora. Severus mu nerozuměl. Nedokázal Alastorovo chování snadno odhadnout a předvídat, a to byla jediná věc, ze které měl Severus celý život strach. Strach z neznámého, ze všech věcí, na které se nemohl dopředu připravit.

Když za ním dnes Moody přišel, překvapilo ho to, a rozhodně ne příjemně. Jeho zvláštní prosbu sice chápal, ale nemohl říct, že by měl radost z toho, že odteď bude s Moodym pravděpodobně trávit spoustu svého volného času. Půlhodina u společného stolu při večeři dle Severusova názoru co do jejich vzájemného kontaktu bohatě stačila.

„Severusi?" Severus v duchu leknutím nadskočil, když se zpoza jednoho neosvětleného výklenku ve Snapeově sklepení vynořil zjizvený muž. Navenek však nedal nic znát a zachoval si dokonale kamennou tvář. Rozčilení prozrazoval jen tón jeho hlasu. 

„Co chcete, Moody?" vyštěknul a propálil profesora obrany proti černé magii upřeným pohledem. Byl to Snapeův nejnebezpečnější pohled, který málokdo vydržel, ale Moody ho snesl tak dlouho, dokud Severus neuhnul očima jako první.

„Tady ne," zavrčel Moody a trhl hlavou směrem k hloučku studentů trousícímu se ze Snapeovy hodiny lektvarů. Většina z nich vypadala jako po těžkém boji, obličeje měli začazené, vlasy na několika místech ještě doutnaly a takřka všichni měli v obličeji usazený strnule útrpný výraz. Mistr lektvarů se v duchu ušklíbl – dneska si na studentech zvlášť kvalitně zchladil žáhu, když jim na hodině uložil uvařit jeden z nejsložitějších lektvarů tohoto ročníku. Pochopitelně omylem zapomněl zmínit, že při nedůsledně dodrženém postupu může lektvar vzplát nebo dokonce slabě vybouchnout. Jako obvykle studenti výuce věnovali jen chabou pozornost, a tak si Severus momentálně užíval pohled na zdecimované řady Nebelvíru. Severuse obzvlášť potěšilo, že na dnešní hodině co do pracovního postupu totálně vybouchla (musel se v duchu zasmát tomu trefnému obratu) i Grangerová, která jindy, k velké Severusově nelibosti, excelovala krom jiných předmětů i v lektvarech. Dopřál si tedy ještě jeden dlouhý pohled, kterým vyprovodil ze sklepení notně ohořelého Pottera, a pak se vrátil zpět do přítomnosti.

Neochotně se obrátil ke dveřím, k nimž až dosud stál zády. Černý plášť kolem něj přitom zavířil jako netopýří křídla. Trhnutím dveře otevřel a netrpělivým gestem ruky Moodyho vyzval, aby vešel do kabinetu. Moody ani nečekal na vyzvání a rovnou se usadil u Snapeova krbu, přičemž si dřevěnou nohu pohodlně – nebo alespoň tak pohodlně, jak dřevo dovoluje – natáhl před sebe na předložku. Snapeovo čelo se ještě více nakrčilo nevolí. Moody si sem jen tak nakráčí, a ještě se tu rozvaluje, jako kdyby mu to tu patřilo - navíc v mém oblíbeném křesle, pomyslel si. S největším sebezapřením se pokusil o úsměv, který přinejlepším působil jako stažená grimasa, a řekl: „Tak čím vám tedy mohu posloužit, profesore?"

„Potřebuji vaši pomoc, Severusi..." řekl bez okolků. Zdálo se však, že je Moody v rozpacích, což bylo na něj velmi nezvyklé, a Severus s ním v tu chvíli téměř začal soucítit. Pak si bývalý bystrozor promnul zjizvenou tvář a začal Snapeovi líčit, proč za ním dnes přišel...

Severus se vytrhl ze zamyšlení a sáhl roztržitě po první knize, která mu v knihovně přišla pod ruku. Prolétl ji očima, ale nenašel v ní, co chtěl, a tak bral do ruky postupně jednu knihu po druhé, než objevil tu, kterou hledal. Odnesl ji k nízkému stolku před krbem a nalistoval v ní příslušnou kapitolu.

LÉČBA ÚRAZŮ ZPŮSOBENÝCH ČERNOU MAGIÍ.