Trio

Smutný, Zklamaný & Naštvaná

Bylo časné ráno a z Placu se ozývalo tvrdé spaní. Byla mlha a objevily se první sluneční paprsky. Tráva byla orosená, což jako první poznal Pánvi, když šel do kuchyně připravovat snídani. Ale protože ode dneška už na to nebude sám, šel si pro pomoc do boudy pro nové Placery.

Tam byly tři dívky, všechny spaly v hamakách a byly oblečené v tom stejném jako včera v noci. Sam s Emily spaly tak tvrdě, že nechrápaly, ani dokonce nemluvily ze spaní. Ty dvě nechal spát protože věděl, že až se vzbudí, budou se chtít vrátit do nicnetušícího spánku.

Pánvička jemně poklepal na rozcuchanou bělovlasou dívku a doufal, že nebude muset čekat moc dlouho. Dneska měl štěstí. Sice dívka byla unavená a neusla včera nejrychleji, ale ráno se probrala až překvapivě rychle. Ale to byl její jediný rychlý pohyb toho rána.

,,No?'' řekla ospale a koukala na něj jedním okem, stále zabalená v dece a s nulovou chutí vylézt ze sítě. Bylo mu jasné, že buzení byla ta snazší část, jak ji dostat do kuchyně.

,,Vylez. Musíš mi pomoct v kuchyni.'' zašeptal, aby nevzbudil ostatní holky. Dívce se hrozně nechtělo, ale vylezla.

Byla rozcuchaná, oblečení bylo cítit slabě po kouři. Oči neměla zdaleka celé otevřené a začala se mírně klepat zimou. Přehodila přes sebe deku a řekla mu, ať ji dá pár minut, že přijde.

Dala si rychlou sprchu, aby Pánvi nemusel dlouho čekat a šla do kuchyně. Plac byl klidný, chladný, ale vypadal přirozeně. Zvířata a dobytek potichu přežvykovaly. Hned jak ji Pánvička zahlédl, mávl na ni a byl rád, že mu opravdu přišla pomoc, ačkoli to nečekal.

,, S dovolením bych ti ukázal co kde je, dobře?'' řekl a kouknul na ni čekající na odpověď. Kývla a hoch začal ukazovat kde kdo je.

,,Pánve, voda, bacha na díru.'' zasmál se ukázal na menší propadlinu na zemi. Dívka se usmála a vzápětí zakopla. Nádobí zachrastilo a srdce se jí málem zastavilo.

Nezakopla kvůli díře, ale protože si nevšimla drobného zbytku kmene stromku, který chlapci uřízli pri budování kuchyně, protože překážel. Teď tam nepřekážel strom, ale jeho zbytek, o moc lepší. Pánvi se smál, ale okamžitě jí podal ruku a zvedl ji. Dívka narovnala věci a měla potřebu ho ujistit, že není budižkničemu, jak teď vypadá.

,,Já nejsem tak neschopná neboj. Jen jsem opravdu nečekala klacek uprostřed cesty...'' řekla už čilým hlasem, protože voda ve sprchách nebyla ještě ohřátá od slunce, což ji pořádně probralo. Možná proto byla v kuchyni tak rychle.

,,V pohodě, vynadej Gallymu, že to špatně uřízl. Bude nadšený.'' jak zmínil jeho jméno, dívka si vzpomněla, na včerejší slib Pánviho a podívala se na něj s nepatrně červenými tvářičkami. Pochopil, proč na něj tak kouká a ujistil jí, že to neřekl, ani neřekne.

Když se prohlídka kuchyně blížila ke konci, přišel Newt. Nevypadal zrovna nadšeně. Vlastně vypadal mrzutě, ale pořád veseleji než gallyho typický výraz.

,Nemám v plánu si zvykat na budíček takhle brzo a navíc v podobě rachtícího nádobí.'' řekl a mnul si očka. Vlasy měl na styl ala postel a byla z něj cítit včerejší tekutá mňamina. Děvčeti to došlo a začala se tvářit provinile.

,,Promiň Newte, to bylo omylem...'' asi to nebylo jediné co chtěla říct, ale v tom ji Pánvička přerušil.,, My si zase nebudeme zvykat na mrzutýho NamolNewta, jasný.'' řekl důrazně, ale usmíval se, takže to nemyslel zle.

,,Neboj, za ty rána to snad ani nestojí.'' řekl a usmál se koutkem pusy. Určitě to nebylo naposled, co si Newt dopřál sklenicády.

,, A co bude k snídani Pánvi?'' řekl a díval se svýma hnědýma očima, které byly trochu unavené, ale zároveň připravené na dnešní den. Pánvi se zamyslel, kouknul na dívku a čekal, že vybere, co by mohlo být. Ta ale nevěděla co tu mají, protože když se chystali prošmejdit zásoby, přišel Newt, takže na něj koukla a řekla:
,,Vyber to nejlepší, co tu máš'' a neměla ponětí, co to bude. Ten neváhal a šel do zadní části kuchyně. Ozvalo se:,, zavřete oči a až řeknu, tak je otevřte.'' volal Pánvi. Oba zavřeli oči a nevěděli, jestli to byla chyba nebo Pánvi přinese něco vážně fantastického. Pánvička přišel a položil na pult mezi dívku a Newta něco těžkého. Oba při té ráně krapet nadskočili a ozvalo se: ,,teď.''