Trio

Nevyzpytatelná Emily

Po napjatém dni vystřídal slunce měsíc a převzal hlídku nad Placem. Jen on a spoustu hvězd se kochalo pohledem na spící dobytek. Srpek vyprávěl svým zlatě zářícím přítelkyním o příhodě s kozou, kterou mu slunce vyprávělo při střídání. Co se honilo puberťákům v hlavě ve dne v noci, to ale netušil ani sám vesmír.

,,Přidej Emily! Neohlížej se a běž."
,,Já vím Minho, ale já..."
,,Už jsme skoro u brány...." volal chlapec dozadu a běžel stále vpřed.
,,Emily běž!" ozval se Ben, ,,nesmíš zpomalit," ale v tom si dívka pomyslela - co by se stalo, kdybych zastavila? A to přesně udělala. Prudce zastavila a otočila se čelem k Rudým. Psi štěkali, otevřeli čelisti plné bílých zubů, ostrých jako jako jejich pohled a vrhli se skokem na ni.
,Prooč?" ozvalo se.

Emily se probrala, zvedla se v hamace a cítila jak ji malá slza sjela pomalinku po tváři. Dívka si ji rychle utřela a rozhlédla se po kamarádkách. Obě mírumilovně spaly a Emily si přitom představila, jak se jim zdají nějaké hezké sny. Při té myšlence ulehla zpátky a zavřela oči.

Po pár minutách to vzdala a oblékla se, nasadila boty a potichu otevřela dveře. Nikoho nevzbudila a lehce si to kráčela k umývárnám, kde se dlouze opřela o lavor a zhluboka se nadechla.

,,Těžké spaní?" vynořil se ze tmy Minho a dívku vylekal. Položil ji ruku na rameno a omluvil se jí za vylekání. Dívka se na něj otočila, ale nevěděla, zda je to pravda, nebo jen další hloupý sen. Opláchla si obličej a nechala ho mokrý, jen vodu z očí si otřela a poté pohlédla zpět na chlapce.

,,Spíš těžká hlava," dodala k předešlému a odvrátila od něj pohled. Bohužel nebo možná bohudík to byla realita, do které se vrátila myšlenkami zpět.

,,A co tu děláš ty?" zeptala se ho spíše ze slušnosti, než ze zájmu.

,,To samé co ty."

,,A co tu dělám já?" zeptala se rozmrzele dívka.

,,Utíkáš," řekl bez váhání a oba si v tem moment pohlédli do očí. Nevěděli co a Minho prolomil tu chvíli a řekl potichu: ,,pojď jinam" a otočil se. Dívka zaujala postoj vedle něho a kráčela si to ve tmě po jeho boku. Plac se v noci zdál být tak jiný.

,,Ten pocit osamělosti a bezmoci je tu v noci mnohem silnější. Ve dne mi to ani nepřijde, to to tu vypadá díky stěnám jako uprostřed opida a přináší to pocit bezpečí, ale teď..." povídalo děvče.

,,Dokud se neocitneš uvnitř labyrintu, zdá se Plac být bezpečný. Ještě se ale nestalo, aby se sem dostalo cokoliv, co tam za bránou pobíhá. Stejně tě pak začnou napadat myšlenky"

,,Co kdyby..." dodala to za něj Dívka a Minho na ní starostlivě pohlédl. Všimla si toho, ale nic neříkala.

,,Můžu se zeptat?" promluvil z ticha chlapec.

,,Stejně se zeptáš," řekla a ušklíbla se. Minho se zastavil a otočil se čelem k ní. Dívka na něj natočila hlavu a v duchu doufala, že to nebude nic vážného.

,,Proč si sakra riskovala pro pitomou kšiltovku?" řekl s přísným obličejem a když si to uvědomil, přestal se mračit a koukal jinam. Dívka nebyla ani moc zaskočena, bylo jí jasné, že to bude něco takového a proto odpověděla jen:,, nevím" a přála si aby to nechal být, ale to nebyl běžcův styl, takže se nenechal odbýt takovou slabou odpovědí.

,,Aha. A to je jako všechno?" nahnul se krkem a čekal na něco víc.

,,Nevím! asi aby nebyla slisovaná na placku, co já vím.. Dej mi s tímhle už pokoj prosímtě," řekla otráveně a zmizela mezi proutkama vrby. Minho tam zůstal chvíli stát, ani si neuvědomil, že došli téměř ke kleci. Zahlédl skrz svěšené větve, jak má dívka položenou hlavu ve dlaních, odhrnul jich pár a vlezl dovnitř, jakoby to byla nějaká místnost. Šlahouny, které byly obalené malými lístečky vrhaly stín na Emily, která si nad něčím pořád lámala hlavu.

,,Můžu?" zeptal se opatrně Minho, věděl, že na něj nemá zrovna náladu a tak byl připravený na jakoukoli odpověď. Žádnou ale nedostal a proto si přisedl v tichosti a čekal, až se Emily sama rozhodne mluvit. Jestli to ovšem nastane dřív než slunce vyjde. Seděl tam skoro v leže, opřený o vrbu, nohy od sebe a čekal.

Nevypadalo to, že z ní něco vypadne.

,,Promiň mi." Dívka zvedla hlavu a podívala se na něj. ,,Já vím, že jsem to možná trochu přehnal s tím, no vlastně se vším. Neměl jsem na tebe tolik tlačit. Vím, že jsi soběstačná a víš co děláš, ale já mám prostě strach," řekl s lehce rozklepaným hlasem. Její pohled ho znervózňoval, ale potom se dívka zvedla, stoupla si před něj, hoch na ni vzhlížel zespoda a čekal co nevyzpytatelná Emily udělá. Ta se opatrně snesla dolů, v kleče mu četla zmatenost v očích a usmála se. Potom si sedla na zadek, přisunula se k němu a uvelebila se mu na hrudi. V tom tichu slyšela, jak mu tluče srdce jakoby utíkal a poslouchala to jako ukolébavku. Minho na ni položil ruku a přitiskl ji opatrně k sobě a na tváři se mu zmatek měnil v něco mnohem hezčího.

,,Seš docela pohodlnej polštářek," řekla Emily a cítila, jak se Minho malinko zasmál.

,,Doufám, že ne moc měkkej," dodal a ušklíbl se.

,,Ále, trochu jsi vyměknul, ale asi to přežiju," popíchla ho trochu a i když mu neviděla do tváře, dokázala si představit ten jeho výraz.

,,Měkota? to se mi nepodobá," dodal Minho ,,Zato machýrek, to sedí úplně," řekla Emily a oba se zasmáli. Padala jim víčka a mysl usínala, až nakonec vytuhli spolu úplně.

,,Ale, ale. Kohopak to tu máme?" ozval se hlas, který probudil Minha. Bylo ještě šero a přesto hned poznal, kdo ho budí ze snění. Minho se na něj koukal jedním okem a čekal, jaká připomínka přijde dál.

,,Věděl jsem, že tu budeš, ale čekal jsem tě samotného," řekl stojící Newt, ruce založené a koukal na ně.

,,Ještě spí," řekl potichu. Ironií bylo, že se Minho mohl snažit mluvit sebetišeji, stejně mluvil hlasitěji než hoch naproti.

,,No právě, tak ji odnes, dokud ještě spí," řekl Newt ,,víš, co si o tom myslí Alby."

,,O čem?" řekl Minho a udělal na něj výraz asi jako ,za koho mě to sakra máš?'

,,O spaní vedle holek."

,,Myslím, že mu to může bejt jedno," řekl drze chlapec a podíval se na Emily, která měla vlasy všude a ležela mu na pravé půlce těla.

,,Minho. Nechovej se, jako bych byl proti tobě. Víš, že já to na tebe neřeknu, ani kdybych chtěl. Mám svoje bílý zuby rád a ještě radši bych je chtěl mít na svém místě. Ale prosím-tě, odnes Emily do chatky, ať není další problém." Minho chvilku váhal a pak pravačkou nadzvedl dívčí ramena a uchopil ji tak, aby ji neprobudil a ani nepustil při cestě na zem.

,,Hlavně ji nepusť nebo za tebou už nikdy nepřijde," řekl Newt a zasmál se pro sebe. Kráčeli si to napříč Placem a měsíc už se vytrácel i s hvězdami a vítal slunce, stejně jako Newt, který se probouzel dřív, aby to stihl pozorovat. Byla to jeho oblíbená část dne.

Když už byli u chatek, otevřeli dveře a Minho uložil Emily opatrně do sítě. Ta jen něco zabrblala a přetočila se. Chlapec na nic nečekal a vrhl se za Newtem, který čekal ve dveřích.

,,To je jako všechno co nám k tomu řeknete?" řekla Sam, vedle ní seděla na špalku Valentina a obě koukali na chlapce. Minho se ohlédl, chvilku zíral a potom se zrakem upnul na Newta.

,,Zdrhej," řekl Newt a oba zmizeli ze dveří, než by dívky stačily protočit očima.

,,Typický chlapi," poznamenala Sam a obě se smály.