Trio

Byla tma. Nebylo vidět vůbec nic. Jediné co bylo k rozpoznání, byly zvuky řetězů a studený vzduch.

Po chvíli se ke skřípavým a ohlušujícím zvukům přidalo těžké dýchání. Patrně bylo znát, že je dívčí. Začala kolem sebe máchat ruka, zmateně hledala světlo, nebo aspoň něco, od čeho by jí došlo kde je. Nebo kdo je. Nechtěla se zvednout, protože v kleče jí bylo poměrně teplo a tak zkusila něco jiného.

,, haló? '' řekla poměrně potichu. Asi aby nevzbudila případnou stvůru, která by s ní byla v jedné kleci. Nevěděla jestli chce, aby jí někdo odpověděl, ale ten pocit samoty a zmatenosti byl už nesnesitelný.

Na druhém konci studené klece se něco pohnulo. Jakoby se to probudilo a pak se ozvala rána.

,,Uh'' řekl holčičí hlas, ale byl zcela odlišný. Byl hlubší, ale zato výraznější. Osoba se zcela probrala a začala se pomalu rozhlížet, ne že by jí to k něčemu bylo, ale zmatek je zmatek. Opět se ozvalo od té první: ,, Žiješ?'' na čež dostala odpověď že ,,ne.'' tázaná dívka se pousmála a zeptala se jí na jméno.

Dívka přemýšlela, docela dlouho se snažila vzpomenout si, ale pak to přišlo tak rychle, že neváhala a řekla: ,,Samantha'' a čekala že se ta druhá taky pochlubí, ale nic. Nedostala žádnou odpověď.

,,Ty nemáš jméno, nebo už vážně nežiješ?'' zeptala se poněkud naštvaně. ,,Neboj Sam, žiju. A nevím jak se jmenuju.'' odpověděla trochu zklamaně, ale potom ji přejel mráz po zádech a nechtěla zůstat sama už ani vteřinu.

,,Pojď sem.'' řekla. Ale měla smůlu, že byla v kleci s tím největším lenochem, takže místo Sam se jí dostala jen její odpověď ,,Pojď ty sem.'' Nejdřív nastalo hrobové ticho a když se Sam chtěla zvednout a přilézt k ní. Druhá dívka byla na nohou a byly slyšet její 'opatrné' kroky. Jenže na něco šlápla a ozval se její křik a ,,eeh, koukej kam šlapeš.''

,,Promiň. Měla si říct, že už jsem u tebe.'' Sam ale vystrašeně řekla, že u ní ještě zdaleka není. A že se jí ani nedotkla. Obě holky se přestaly hýbat, pomalu si každá začínala vytvářet katastrofický scénář, když se ozvalo: ,,Klídek, to jsem jen já.''

,,Jak jako ty?!'' řekla stojící dívka, která nebyla překvapená o nic míň než Sam.
,, Řekla bych ti jméno, jen si ho nepamatuju, '' řekla nově objevená holka, podle toho že mluvila v ženském rodě, ale podle hlasu to moc poznat nešlo. Dívky byly stále v šoku, ale potom se jedna ozvala: ,, stále čekám na omluvu.'' na to se jí dostalo prosté promiň. Uběhla chvíle ticha. Samantha se mezitím přišourala k bezejmeným dívkám.

Všem připadal vzduch už teplejší a tak se začaly třást spíše strachem z toho co je čeká, než z té zimy.
,,Ať nás nahoře potká cokoliv, budeme držet spolu. Dobře?'' řekl nejnovější přírůstek do holčičí rodiny z klece. Obě souhlasily a navzájem výkřikly, když se kovová věc zastavila a místo řetězů byly slyšet hlasy zvenčí.

Objevila se škvíra světla, ke které všechny vzhlédly. Ta se rychle roztáhla a bodla je do očí, že si holky musely překrýt oči rukama a poté sklonily hlavu.

Strach. Světlo. A dobrá zpráva, že nezůstanou navěky v té železné díře, jim dodala malý pocit štěstí.