Trio

Čajový dýchánek

Po bouřlivé noci, plné slabého, ale neustávajícího deště, přišlo konečně ráno. Tráva byla orosená, z podupané hlíny se stalo blemcavé bahno, které by bylo cítit po celém Placu, kdyby nebylo vlhkého vzduchu. Slunce ještě nevyšlo a ptáci spali stejně tvrdě, jako Placeři. Bylo opravdové ticho po bouři. Jediný kdo nespal, byl Minho.

Každý se něčeho v Labyrintu bál a u chlapce to byla zrovna bouřka. Ležel na posteli vedle Newta, který narozdíl od něho chrupkal. Nebylo mu vidět do tváře, vlasy měl všude možně a půlku hlavy zachumlanou v kostkaté dece.

Minho se potichu zvedl, snažil se nikoho nevzbudit. Prošel okolo sítí, ve kterých všichni spali. Za celou tu probděnou noc hoch zjistil, co kdo dělá při spaní. Alby chvílemi chrápe, Emily se drbe a Tina se zase neustále převaluje. Přestože Newt nevydával žádné zvuky, ani ho namlátil ze spaní, chlapec celou noc nespal.

Otevřel dveře od chatky a šel k umývárkám. Ledovou vodou si opláchnul obličej a podíval se do zrcadla, které bylo v pravém dolním rohu ulomené. Upravil si vlasy tak, jak to dělává každé ráno a šel si sednout na schůdky před chatku. Jen tam tak seděl a přemýšlel.
'proč sem poslali tři dívky? Proč tři a ne jednu jako to bylo se všemi kluky? Nic na nich není zvláštního, tak proč zrovna tyhle?' Minho by pokračoval až do východu slunce, kdyby se za ním neotěvřeli dveře. V nich stál Newt, který se zarazil, když viděl Minha sedícího na schodech.

,,Minho, co tady děláš?" zašeptal, jako jeden z mála ohleduplných Placerů. Chlapec na něj koukal a nevědel, co na to říct. 

,,Bouřka?" zeptal se Newt, ikdyž znal odpověď. Hoch uhl pohledem, nechtěl, aby se mu za to Newt smál, ačkoli by se mu jeho přítel nikdy nevysmál, stejně to nechtěl přiznat. Na Plac dohlehly první sluneční paprsky, které byly přesně nad východní bránou a ozařovaly vršky korun stromů. Labyrint byl natočen stejně jako světové strany.  Newt si mezitím sedl k běžci a koukal se mu do očí, byly temné a unavené.

,,Co že si tak brzo vzhůru?" zeptal se Minho, aby nemusel odpovídat Newtovi. Ten se na něj podíval se zvednutým obočím a grimasem.

,,Já obvykle vstávám při začátku dne, jen sis toho ještě nevšim, protože vždycky spíš tak dlouho, jak to jen jde....Cos tady vlastně celou tu dobu dělal?" zeptal se zaujatě Newt.

,,Přemýšlel" odpověděl Minho. ,,Nad?" Newta zajímalo, nad čím asi tak mohl zrovna Minho přemýšlet.

,,Proč nám poslali tyhle tři dívky?" řekl seriózně Minho, Newt myslel, že přemýšlí nad dívkami, ale trochu jinak. Stejně jako Minho neznal odpověď.

,,Nevím, možná aby to nebylo stejný, nebo jim chlapci došli,"

,,To si vážně myslíš?" zeptal se ho nevěřícně asijský kamarád.

,,Ne. Můžeš se jich zeptat, schválně která to bude vědět, ani jedna. Vždyť ani nevíme proč tu jsme my, natož ony." 

,,Já už chci odsud pryč Newte. Závidím těm, kteří si myslí, že je v labyrintu stále co objevovat. Radši bych si povídal s rajčatama jako ty, než abych běhal těma uličkama a snažil se najít to, co tam ani není." 

,,Věř mi, nenávidím to tu víc než ty...A nepovídám si se zeleninou!" zvýšil hlas Newt a oba se smáli.

,,Však my se odsud dostanem, neboj. Najdeš cestu ven, ty možná Ben, nebo Emily, ostatní běžci jsou podle mě neschopní." Řekl Newt a dal ruku okolo Minha.

,,Podle mě jsou všichni horší než já," chlapec se ušklíbl a položil si hlavu na Newta, ten se usmál a chlapci byli chvíli potichu, ale pak se začali zase o něčem bavit. Vždycky si měli co říct. Dveře se pomalu otevřely a v nich stála Emily, koukala na chlapce, kteří se smáli a nevšimli si jí. Dívka se pousmála.