Dračí ostrov

6.

,,... Čtyři největší ostrovy u Dragonie?"
,,Saefos, Tauros, Spyllos a Neptos."
,,Správně."
Will byl zrovna na hodině se Soalnem. Uběhly dva dny od chvíle, kdy sem s Ilfeou a Avindrem přiletěl a on se rozhodl, že se stane jeho učněm.
Zatím ho drak učil všechny možné věci o Dragonii a jak jsou pro ně důležité.
Dnes se ale po hodině neměl jít potulovat po Dargonu, protože alfa drak už měl pocit, že je vhodné začít s bojovým výcvikem.
,,Wille, posloucháš mě vůbec? Ptal jsem se na ostatní ostrovy v Neptoském zálivu."
Světlovlásek si odkašlal.
,,Thox, Laxos, Faeless... A dál už nějak nevím." řekl zahanbeně a Soaln si odfrkl.
,,Kolikrát ti to ještě budu opakovat? Thox, Laxos, Faeless, Ortos, Soptes a Pridmos."
Povzdechl si.
,,Zas tak těžké to snad není. Zítra tě vyzkouším ze všech ostrovů, řek a jezer, tak se připrav."
Kývl a podíval se z okna drakova stromu. Spatřil, že se k nim blíží bílý drak, takže si sbalil pergameny, na které se učil psát dračím písmem a normální papírový sešit, kam si zapisoval poznámky z hodin.
Všechno dal do pouzder a desek a uklidil do kožené brašny, kterou dostal od Soalna. Mezitím Altaay přistál na terase.
Will se se svým učitelem rozloučil a doběhl ke svému kamarádovi.
,,Nazdar sluníčko, jak je?" usmál se drak.
,,Super."
,,Doufám, že jsi připravený na let."
,,Že se ptáš, větrníku."
Ten si nad tím oslovením odfrkl, ale to už se Will škrábal do sedla na jeho zádech.
Když se posadil, tělo mu obalilo Lucianovo brnění, které se barevně trochu lišilo od Ilfeina. Helma se zacvakla a Altaay vyrazil do vzduchu. Stočil se směrem k srdci města a vystoupal těsně nad stromy.
,,Poletíme na severovýchod, tam je kousek za Dargonem poměrně rozlehlá pláň, kde se provádí bojový výcvik."
,,To bude asi trvat, než tam doletíme, co?"
Drak se k jeho překvapení zasmál.
,,Zapomínáš, že letíš s větrným drakem."
Pocítil, že se do nich opřel silný poryv větru a Altaay svištěl vzduchem tak rychle, až světlovlásek radši přivřel oči a prsty křečovitě svíral okraj sedla. Než se stihl pořádně vzpamatovat, už byli na okraji města a on viděl tréninkové prostranství.
Vydechl zadržovaný vzduch.
,,Ty jsi to teda vzal hákem..." zamumlal si pro sebe, když přistávali.
Jakmile dosedli na zem, Will i s brněním slezl dolů a bílý drak se proměnil zpět do lidské podoby. Rozhlédl se po pláni.
Směrem k pláži a třpytícímu se moři stály zvláštní veliké kruhy a překážky.
,,To je dráha na procvičování obratnosti v letu, ale tam ty zatím nejdeš."
Luciano mu chtěl zřejmě ukázat, kam má jít, ale v tu chvíli nad nimi rychlostí blesku přeletěla silueta draka.
Chlapec překvapeně zalapal po dechu, když mu došlo, že to byla Ilfea. Sledoval, jak rychle a lehce prolétá kruhy, točí se ve vzduchu a kličkuje mezi překážkami.
,,Je dobrá, že?" ozval se za nimi další hlas.
Oba se otočili a spatřili Jacka s lehkým úsměvem na tváři.
,,Ne tak dobrá, jako já." uchechtl se Luciano.
Černovlásek jen protočil očima, stáhl si dlouhé vlasy do culíku a z pouzdra na opasku vytáhl zvláštní černý... Nůž? Will si nebyl jistý, co to je.
,,Myslím, že je čas zjistit, jaká zbraň ti bude vyhovovat nejvíc. Já mám dýku." řekl a poklepal prstem na lesklou čepel.
,,Tady šprýmař má luk a šípy a Ilfea má meče."
,,Já si pro ty šípy skočím." zamumlal rychle Luciano a už pádil někam do neznáma.
,,Fajn, ty pojď se mnou."
Jack vykročil směrem ke kraji pláně, kde začínaly růst stromy a ve zvláštní boudě skryté mezi pár velikostně normálními smrky vylovil nějakou obyčejnou dýku, meč a luk s toulcem šípů.
Všechno to navršil na Willa a nechal ho, ať to donese až k části, kde měli začít s tréninkem.
Už tam na ně čekal Luciano s lukem v ruce a ozdobeným toulcem šípů přehozeným přes rameno.
,,Teď tedy zjistíme, co ti bude vyhovovat nejvíc. První zkusíme třeba střelbu na terč." oznámil mu prozatím veselý Luciano.
Pak mu něco zmáčknul na brnění, které hned zmizelo a místo něj mu na krku zůstal řetízek s přívěskem ve tvaru spirály.
,,Až ho budeš potřebovat, zase ti ho půjčím." řekl, když Willovi řetízek sundal.
Ten jen přikývl a připravil si luk a šípy s odhodláním být co nejlepší.
Počáteční nadšení ho ale rychle přešlo, protože za tři hodiny tvrdého tréninku se trefil jen jednou do úplného kraje terče a minimálně dvakrát do Luciana, kterému se díky brnění, které si pro jistotu nasadil, nic nestalo.
Bohužel to s dýkou nebylo o moc lepší, protože s ní byl obratný asi jako lenochod a celkově mu nevyhovovala.
,,Myslím, že je na čase zkusit meč." ozval se za těžce oddechujícími a už značně otrávenými chlapci známý Ilfein hlas.
Will se otočil, ale místo tmavě modré dračice tam stála postava ve stejném stříbrném brnění, jako už na sobě světlovlásek jednou měl.
Na hrudi se jí zaleskl modrý znak trojzubce a vytasila stříbrný meč s černým vzorem plamenů na čepeli.

Další kapitola je na světě!! 😄
Vím, že to asi nikoho moc nebaví číst, ale zanedlouho (za pár kapitol) se už konečně začne něco dít. 🙌😂
Upřímně doufám, že do té doby všichni tuhle ,,knihu" nezavrhnou (už se asi stalo, ale to je fuk). 😂 Pamatujte, že se Vám spousta těch informací, které tu jsou, budou při dalším čtení hodit. 😉
Každopádně Vám všem chci poděkovat za víc jak 200 přečtení, protože jsem v tak moc ani nedoufala. 😄 Takže děkuju, jste zlatíčka ❤❤
Auf Wiedersehen 💙🐉