Dračí ostrov

17.

Ráno se Lifaen opět probudil sám, ale tentokrát Ilfea přišla ihned. Při rychlé snídani mu stejně jako předchozí den podala nejnovější zprávy od ostatních.
,,Stíny z Křišťálové pahorkatiny prý zamířily na západ k ostrovu Saefos. Relinn a Suna zase na hlídce spatřily skupinku asi pěti stínů, ale když je zahlédly, tak místo útoku uletěly... Taky na západ."
,,Ale na západě přeci nic není. Pokud se tudy vydaly, znamená to, že se snaží uletět z Dragonie?"
Dračice zavrtěla hlavou.
,,Je to víc než podivné, ale uletět se určitě nesnaží."
Jen souhlasně kývl a společně s ní se začal připravovat na přelet Bouřlivého průlivu.
Zanedlouho vyletěli směrem k pobřeží a pokračovali nad už teď rozbouřeným mořem. Ze začátku se mu cesta nezdála tak hrozná, ale jen do té doby, než vletěli přímo do bouře.
Do šupin mu bily kroupy a do očí ho šlehal silný vítr, který roznášel i kapky stále hustějšího deště.
Jediné, na co se soustředil, bylo udržet si Ilfeu v dohledu, protože sám by rychle ztratil směr.
Zaregistroval, že se mu dračice snaží něco zoufale naznačit, ale přerušilo ji hlasité zahřmění.
,,Co?"
Vykřikl Lifaen v naději, že ho uslyší. Očividně se mu to nepovedlo, takže se snažil pohledem vypátrat, co měla na mysli. Jakmile se však otočil za sebe, něco ho strhlo dolů.
Poslední, co viděl, než mu Ilfea zmizela bylo, že na ni útočí dva stíny.
Něco zarylo drápy do jeho zad a on vykřikl bolestí.
Odkopl od sebe tu věc a snažil se vyrovnat svůj let. Podíval se na svého protivníka- stína, jak na něj kouká svýma prázdnýma černýma očima.
Buď nás museli sledovat, nebo taky míří na západ a my jsme měli jen smůlu. prolétlo mu hlavou.
Temné stvoření ze sebe vydalo táhlý chraplavý zvuk, který Lifaen považoval za řev a znovu na oranžového draka zaútočilo.
Ten se mu vyhnul a zakousl se mu do zadní nohy, což způsobilo další stínův řev.
Odněkud se objevil další stín, který se Lifaenovi pověsil na už tak poraněná záda a zakousl se mu zezadu do krku. Znovu se mu z hrdla vydral bolestný křik a pustil prvního soupeře, aby ze sebe sundal druhého.
V agónii kolem sebe mlátil tlapami, ocasem i křídly, dokud neuslyšel křupnutí, ze kterého mu přejel mráz po zádech. Připomnělo mu to ten den, kdy ho Ilfea zachránila.
Zamával křídly, aby se v silném větru udržel ve vzduchu a rozvířil tak chladivý temný dým, který zbyl z jeho protivníka.
Rozhlížel se kolem a hledal prvního stína, který někam zmizel. Zrovna, když usoudil, že se už zřejmě neukáže, zaútočil na něj.
Lifaen ztratil rovnováhu a vítr ho strhl s sebou. Chvíli se stvořením zápolil, ale když si všiml, že se nebezpečně blíží k hladině, odkopl ho.
Bylo už ale pozdě a oranžový drak s hlasitým plesknutím dopadl do vody.
Než stihl vzlétnout, do hlubiny ho poslala několik metrů vysoká vlna a pro něj se utlumily všechny zvuky bouře.
Snažil se vyplavat, ale proud byl moc silný a nedovolil mu ani pořádný nádech.
Po několika marných pokusech už cítil, že slábne a pomalu klesá níž do temných hlubin.
Chvilkami jen zaznamenal, že hladinu ozářily blesky.
Takhle to má skončit? Došel jsem tak daleko, abych se teď utopil? pomyslel si zoufale a ještě jednou máchl křídly.
Z tlamy mu vyšlo pár posledních bublinek vzduchu a jemu se ještě víc zamlžil zrak.
Poslední, co viděl, než ztratil vědomí, bylo slabé modré světlo, které se k němu rychle blížilo.
~
Lifaen se se zalapáním po dechu probudil a rozhlédl se kolem sebe. První, co zahlédl, byla Ilfea sedící u něj.
,,No konečně ses probudil, už jsem myslela, že hodláš spát do oběda." prohodila dračice, ale slyšel v jejím hlase známku úlevy.
,,Než se zeptáš, tak ti rovnou řeknu, že se ti to nezdálo a málem ses utopil."
Kývl hlavou a všiml si, že má kolem krku a kolem pasu přes záda obvazy.
,,Ty stíny..." vypravil ze sebe a pustil se do jídla, které mu tmavomodrá dračice podstrčila.
,,Netuším, kde se tam vzaly, ale od chvíle, co jsem tě vytáhla z moře se už žádný neobjevil."
Lifaen se zarazil.
,,Počkat... Kde to jsme a jak jsi mě vlastně dokázala vylovit?" zeptal se poněkud udiveně.
,,Doletěla jsem s tebou až na Tauros a asi zapomínáš, že jsem vodní dračice, takže narozdíl od tebe umím plavat. Každopádně jsi spal až do rána, takže bys měl zrychlit, protože ještě dnes doletíme k Tauroskému oku." vychrlila na něj a začala se chystat k odletu.

Jej, už jsem tady zas. 😂
Zítra možná zase vyjde ještě jedna kapitola, ale nejsem si jistá. Každopádně vám zase moc děkuju za už skoro 800 přečtení a 100 hlasů, jste nejlepší. 😄
Auf Wiedersehen 💙🐉