Dračí ostrov

22.

Brzy ráno Lifaen s ostatními sklidil tábořiště. Poté vzlétli a konečně se vydali směrem k hlavnímu městu za zbylými draky.
Těšil se, až dorazí a on po tom všem zjistí, kdo je vlastně Ilfea a především, proč před ním tak dlouho tajila svou lidskou podobu.
Avindr zavelel k letu bez zbytečných přestávek, aby ještě večer přistáli v Dargonu.
Lifaenovi se to zpočátku zdálo nemožné, ale Altaay ho ujistil, že s Lapis usměrňují vítr a patrně tak urychlují cestu.
Když prolétali nad Severními lesy, kousek jižně od Křišťálové pahorkatiny, dál se do řeči s Relinn. Původně chtěl sice mluvit s Ilfeou, ale ta letěla vepředu s alfou a měl dokonce pocit, že se mu snaží vyhnout.
,,Jsi dobrý válečník, Lifeane, nečekala bych, že se ti tak povede."
Kývl hlavou.
,,Děkuji, Relinn. Mohl bych se tě na něco zeptat? Tvůj učedník je Cormaen, že?"
,,Ano, proč?"
,,Jen mě zajímalo, co se vyučuje on. Moc jsem se s ním zatím nebavil a... Prostě by mě to zajímalo."
Šedá dračice se usmála.
,,Chápu, co myslíš. Vyučuji ho v boji, ale často také v historii."
Lifaen jí poděkoval a za chvilku se s ní rozloučil, protože si vzpomněl, že Altaayovi nesdělil tu velkou novinu s Ilfeou.
,,Větrníku, poleť sem!" sykl na svého kamaráda a ten se se zvědavým výrazem ve tváři opravdu přiblížil.
,,Co se děje, Sluníčko?"
Oranžový drak se nadšeně zašklebil.
,,Ilfea mi slíbila, že se přede mnou konečně promění!" oznámil nadšeně a musel se ovládat, aby ho opravdu slyšel jen Altaay.
Všiml si ale, že se výraz obličeje bílého draka znatelně změnil.
,,Už? Myslel jsem, že ještě počká..."
Lifaen překvapeně zamrkal.
,,Už? Snad konečně, ne? Proč by měla ještě čekat?"
,,No, to je těžké, ale určitě ti to pak dojde."
Než ho stačil zadržet a dostat z něj, jak to sakra myslel, byl jeho věrný větrný přítel v tahu.
Potichu zaklel a přiletěl blíž ke skupině.
Když už byli jen pár kilometrů od místa, kde se řeka Ramire stéká s Apso, začal se bavit se svým učitelem.
,,Doufám, že teď, když jsi s Ilfeou  procestoval takový kus Dragonie, budeš v mých hodinách ještě lepší." prohlásil s pobaveným zábleskem v očích.
,,Když už jsme u toho, chtěl jsem se zeptat, jakou sis přečetl legendu. Nestihl jsem si to od tebe zjistit před vaším odletem a pak jsem na to skoro zapoměl."
Lifaen kývl na souhlas.
,,Taky jsem na to nemyslel, ale když mi to došlo, zeptal jsem se Ilfey na význam. Četl jsem legendu o Ilfasovi a Lifaesovi."
Soaln se na okamžik zamyslel.
,,To byla pro začátek dobrá volba. Jak ale znám Ilf, určitě ti vyprávěla ještě alespoň jednu, že?" řekl a mírně se pousmál.
,,Ano, dokonce dvě. Sice to bylo jen okrajově, ale stejně..."
,,Nech mě hádat... Nejdřív ti říkala o Ailediasovi a potom o Leptoském údolí."
Oranžový drak se zaskočeně otočil.
,,Jo, jak to víš?" vyhrkl a čekal na Soalnovu odpověď.
,,Zkrátka ji v tomhle znám a navíc si myslím, že Avindr jí je při její první cestě také vyprávěl. Především se divím, že ti nevyprávěla i o Pivoňkovém háji."
,,O tom se jen zmínila, ale nic konkrétního neříkala." odpověděl zamyšleně.
Oba chvíli mlčeli a sledovali, jak přelétají nad soutokem dvou řek.
,,Ta, která teče ze severovýchodu je Apso a ta, která přitéká ze severozápadu Ramire, že?" zeptal se Lifaen.
Jeho učitel pokýval hlavou.
,,No vidíš, alespoň něco si z mých hodin odnášíš."
Oranžový chtěl ještě odpovědět, ale všiml si, že se něco mihlo mezi stromy.
Zpomalil a nakonec zahlédl, jak na malém prostranství bez stromů, které se nacházelo v těsné blízkosti řeky, vystoupilo pár velkých vlků.
Pak se od toho největšího s hustou černou srstí ozvalo hlasité zavytí.
,,Ať máte vítr stále v zádech, Dračí Srdce!" vykřikl směrem k Ilfee.
Ta kývla hlavou.
,,Ať jste stále rychlejší než vaše kořist, Krvavý Drápe!"
Když už byli zase o něco blíže jejich cíli, zeptal se na to, co se právě stalo Soalna.
,,Víš, Ilfea se s touhle smečkou wörských vlků seznámila zhruba před třemi lety, ale neznám přesné podrobnosti. Každopádně ti to musí říct sama, ale určitě to neudělá dřív než se před tebou promění."
Lifaen se ušklíbl.
,,To je dnes, slíbila mi to."
Starší drak se zatvářil ustaraně.
,,Už?"
,,Proč se mě všichni ptají, jestli už? Co přede mnou tajíte? Mám pocit, že jsem jediný, který tu něco důležitého neví."
Soaln mírně pokrčil rameny.
,,To ti určitě dojde a Ilf ti to možná řekne taky, ale... To je jedno."
Než ho stihl zadržet, byl pryč.
,,Jasně, nebo všichni zmizte..." zebrblal, ale v zápětí ho zalil pocit úlevy a radosti.
,,Dargon na obzoru!" vypískla Lapis kousek od něj.
Měla pravdu, na obzoru se už nad okolní lesy tyčily obrovské majestátní stromy.
Jejich dlouhá cesta byla u konce.

Uuuu, už zbývá jenom epilog! 😱😄
Jsem sice asi jediná, kdo se těší, ale nevadí. :DD
Auf Wiedersehen 💙🐉